Zrádce 9-10

9.

Ame(Kyuubi) se to ráno probudila jako první a měla pocit, že jí praskne hlava.
„Po tolika tisících letech jsem to s tim sake asi važně přehnala."
Pohled jí padl na dvě vedlejší postele(den před tím si totiž ještě stihli vyměnit pokoje) a na tváři se jí objevil škodolibý úsměv.
„Ale ti dva to včera přehnali mnohem víc. To probuzení jim vážně přeju."
Začala se rozhlížet po pokoji, protože večer byla tak zřízená, že byla jen ráda, že se dostala do pokoje a ještě v oblečení padla na postel.
„Ale ze svého řemesla jsem nic nezapoměla," pochválila se v duchu, když si vzpoměla jak obrala několik lidí o jejich majetek v podobě peněz.
„Než se ti dva probudí, bych si mohla jít něco koupit. Přece jenom tohle kimono se do téhle doby moc nehodí," zamumlala a potichu vstala.
Bylo brzké ráno, ulice byli liduprázdné, takže na ní nikdo moc nezíral.
Došla do nejbližšího, přijatelného obchodu s oblečením a zaplula do něj.
„Dobrý den, madam! Přejete si?!"
„Samozřejmě, že si něco přeji a ráda bych se tu nedřív porozhlédla," odvětila poměrně arogantně a hodila po něm naštvaný look.
„Bude chvíli trvat než se budu chovat víc v mezích normálnosti."
„S-samozřejmě," uklonil se trochu vyděšený prodavač.
Začala bloumat po obchodě a pohled jí padl na černé tříčtvrteční kalhoty pod kolena a k němu tričko s tříčtvrtečním růkávem stejné barvy, které mělo přes celá záda červeného draka.
„Beru tohle," řekla a vybrané kousky oblečení podala prodavači.

Potom si ještě pořídila plášť s kápí pod kterou, jak zjistila, nebylo vidět pod žádným úhlem, nějaké kunaie a shurikeny, plus pouzdro na ně.

„Teď když už mám všechno, tak bych měla dojít ty dva probudit. Nemůžeme se tady moc dlouho zdržovat."
S tím se rozeběhla zpět k hotelu.
.....
„Vy dva, vstávat!"
Jako odpověď jí přišlo jenom neidentifikovatelné zamručení.
Nehodlala se s nimi dohadovat tak jenom došla do koupelny a napustila tam dva kýble studené vody. Vrátila se do pokoje a jejich obsah obrátila na nic netušící spáče :-)
„Musíme se vydat na cestu! Do hodiny odcházíme, takže pohněte!" Poté odešla na snídani, ale neopoměla za sebou pořádně bouchnot dveřmi.
„Musí tak ječet," stěžoval si Naruto, který drkotal zubama.
„Silně mi připomíná Sakuru," dodal Sasuke.
„Tak to odvoláš!"
„Proč jí tak bráníš? A koho teď vůbec bráníš?"
„Koho asi? Kyuu...Ame! Byla tak hlasitá jenom proto, protože věděla, že nám to bude dost nepříjemný!"
„A na to si přišel jak?"
„Znám jí už nějakej ten pátek," ušklíbl se.
„A vážně bysmě měli pohnout, protože ona je schopná vyrazit i bez nás."
......
„Kam asi šla," začal přemýšlet Sasuke, když stanuli se svými věcmi před pokojem a mířili do recepce, odevzdat klíč.
„Nejspíš se šla někam najíst."
„Tosi odvodil jak? Protože je stejně nenažraná jako ty?!"
„COS TO O MĚ ŘEK??!!!" Ozvalo se naštvaně za ním a bleskově se otočil. To ale neměl dělat, protože mu přilítla taková rána, že skončil na zemi.
„Za co?!" Chtěl vědět a znělo to skoro dotčeně.
„Ty se ejště ptáš? Tak já ti to povim! Nikdo a opakuju NIKDO o mě nebude tvrdit, že jsem nenažraná!"
„Jenom jsem tipoval podle Naruta," odsekl a mnul si bolavou tvář.

Po  snídani se vydali pryč z Kamenné vesnice. Sasuke opět ve svém Aka plášti a Naruto s Ame měli na sobě své černé pláště s kápí, které měli nasazené, aby jim nebylo vidět do tváře.
„Kam teď," ptala se Naruta.
„No...tak nejradši bych vlítnul k Akatsuki a všechny je rozmáznul jak mouchy, ale to může počkat. Nebudu se za nima honit. Počkám si až oni příjdou za mnou."
„Taky by se mi nechtělo," potvrdila.
„Ale co tedy navrhuješ?"
„Buď se stavíme na "přátelskou" návtěvu u Orochimara nebo se vrátíme do Konohy."
„Mám třetí možnost."
„A to je?"
„Slyšel jsi o hoře Myoboku?"
„Myslim, že o ni ero-sennin něco říkal. Prý tam žijí žáby, které přivolávám."
„Zkráceně vzato-ano, máš pravdu."
„A co s tim?"
„Pamatuješ si jak tě ten žabí páprda....jak on se jenom menoval.....JO! Fukusaku! Jak se tě tam snažil nalákat, aby ses tam šel učit ty "divný" techniky."
„Nejsou divný!"
„Podle mě jo! Ale to je teď jedno. Mám třetí návrh, že by jsi tam šel a konečně se to naučil."
„Jenom já? Ty se smnou nejdeš?"
„Já jsem přece Kyuubi...."
„To já teď taky, na to nezapomínej."
„Neřeš to pořád!....Tak jde se hlasovat! Máme tři hlasy, takže nic nebude nerozhodně!
Takže! Kdo je proto jít škodit tomu hadovi?"
Nikdo se nepřihlásil :-)
„Myoboku?"
Zase nic.
„Fajn, tekže se jde do Konohy!" Řekla a když si všimla, že chce Naruto něco říct a tušila co, tak ho okamžitě umlčela.
„Ani se i ní nezmiňuj!" Zavrčela na něj.
„Důvod?" Zavrčel nazpátek.
Začali se dohadovat a Sasuke měl co dělat, aby jim rozuměl, protože jak na sebe skoro do písmene vrčeli jako zvířata.
„Můžete toho nechat? Bolí me z vás hlava. "Odhlasovali" ste si, že se vracíme do Konohy, tak na sebe neštěkejte jak zablešený psi!"
„Teď tě slyšet Kiba, tak na tebe minimálně skočí," zasmál se Naruto.
„Tak nějak," přitakala Ame.
Došli na rozcestí a vydali se směrem, který je zavede do Konohy.

10.

Naše trojice už byla několik dní na cestě a Narutovy hádky s Ame byly už na denním pořádku.
„Můžete už vy dva bejt zticha! Bolí me z vás hlava," vyjel na ně Sasuke.
„Páááni," řekli oba unisono.
„Co je?"
„To je poprvý co ti takhle ruply nervy."
„Protože poslouchat vás dva bylo k nevydržení. Jsme na cestě ani ne tři dny a už vás nemůžu vystát."
„Zvykej si," ušklíbla se.
„Jo? Ale víš, že se říká, co se škádlívá to se rádo mívá," vrátil jí ušklíbnutí.
„Tím si myslel co," zavrčel na něj Naruto.
„Tak mi řekni Naruto, kolikrát sis za těch několik dní vzpomenul na Hinatu."
„....."
„No?"
Naruto jenom něco neslyšně zamumlal.
„Promiň, nerozuměl jsem."
„Ani jednou," zamumlal.
„Pořád jsem nic nesylšel."
„ANI JEDNOU! A jestli jsi nesylšel tohle zajdi si na ušní!" Obořil se na něj.
„Není důvod, už jsem ti rozuměl. Ale teď k věci-přiznejte si to. Vás dva to k sobě táhne."
„Aby ne, když jsme jedna bytost."
„Co se chakry týče, ale jinak jste na sobě plně nezávislí."
„Ale...," chtěla ještě něco namítnout, nicméně jí nic kloudného nenapadlo.
„Copak? Bájnému devítiocasému démonovi došly slova?"
„Neprovokuj Sasuke nebo to bude to poslední co uděláš!"
„Nepovídej," ušklíbl se a dál pokračocal ve své "přednáštce".
„Ačkoliv si to ani jeden z vás nepřipouští, to, že ste spolu strávili -dobu co je Naruto na světě-, nevím jak byste reagovali, kdybyste měli žít odděleně.
„Pche! Ty a ty tvoje chytrý řeči," posmívala se mu.
„Tak nějak-že zrovna ty nám do toho něco krafeš, když jedinný ženský co jsi kdy dal pusu byla tvoje máma."
„Naruto?"
„Hn?"
„Bepřehnals to teď?"
„Proč myslíš?"
„Koukni se na Sasukeho a hned pochopíš."
Blonďáček se tedy na zmíněného Uchihu podíval a v tu chvíli měl chuť být někde úplně jinde.
Sasuke vypadal jako bůh pomsty a podle chakry, kterou uvolňoval byl hooodně naštvanej.
„S-Sasuke...?"
„Nedráždi ho Naruto."
„A jak ho prosimtě dráždim, když řeknu jeho jméno?!"
„Co já vim???!!!"
„Dej mi pokoj-nemůžu za to, že se chová úplně stejně jako Sakura."
„To máš pravdu-kdybych nechtěla žít v Konoze, tak bych tu růžovou pijavici na místě zadupala do země."
„......Jak jsme vůbec přešly k diskusi o Haruno?"
„Myslím, že to bylo pohledem na naštvaného Sasuke...ho," řekla trochu zděšeně a oba se pomalu otočili ke směru, kde měl být Sasuke.
Ten tam však vůbec nebyl.
„Kde je?"
„Copak to vim?! Nejsem vševědoucí!"
„Na to, že jsi stará jak fusekle Třetího by jsi to měla vědět."
„Cos to řek ty přerostlý kuře?!"
„Slyšelas-blecháči!"
„Zmlkni nebo ti nakopu zadek, že nestihned říct ani rámen!"
„To není rámen, ale ram..." Zasekl se a pohledem zachytil Amenin výtězný úšklebek.
„Řekla jsem, ať zmlkneš!" 
Poslední slovo musela zakřičet, protože se ozvala obrovská rána.
„Co to bylo?"
„Vim já?"
„Ta chakra....," řekla zděšeně.
„....je Sasukeho a.....," pokračoval Naruto.
„a.....OROCHIMARA!" Dořekli nastejno a během okamžiku nebyla po jejich přítomnosti ani stopa.
Snížili hladinu svojí chakry, že by se dala přirovnat k jakémukoliv většímu zvířeti z okolí a rychlým tempem mířili k místu, kde cítili Sasukeho, ale po chvíli běhu se jim někdo postavil do cesty.

„Dlouho jsme se neviděli, Sasuke-kun."
„Co chceš Orochimaru?!" 
„Nelíbí se mi, že jsi ode mě odešel beze slova rozloučení," zasmál se svým pokřiveným způsobem.
„To jsi přišel jenom proto, aby jsi mi řekl sbohem? Jak chceš, sbohem," pokrčil rameny a otočil se k odchodu.
„Jestli teď odejdeš, tak to tví kamarádíčkové schytají-obzvlášť ta pěkná blondýnka-vypadá tak....bezbraně."
„Tak to si jenom myslíš!"
„Opovaž se na ně jen sáhnout!"
„Donuť mě!" Provokoval ho.
Sasuke uchopil svojí katanu a nechal do ní proudit svou chakru.
Postavil se do bojového postoje a vyčkával.....