Zrádce 7-8

7.

Když se Sasuke druhý den ráno probudil, pohled mu hned padl na postel na druhé straně pokoje.
Byla prázdná.
„Kde zase je?"
Vstal a zamířil do koupelny, aby byl schopný takhle po "ránu" fungovat.
Asi za dvacet minut vyšel z koupelny a kolem pasu měl omotaný ručník, teprve teď si všiml popsaného lístku papíru na svém nočním stolku.
„Nechal jsem ti v hotelové restauraci schovat snídani, až se uráčíš probudit. Dělej si co chceš, ale kdybys mě hledal budu za vesnicí. Naruto"
„Dělej si co chceš," zavrčel Sasuke.
„Ženu se za ním přes celou zemi a on si mě pak bude ignorovat."
Oblékl se a zamířil se najíst, avšak stejnokroj Akatsuki nechal v pokoji.
Nepotřeboval, aby se rozneslo, že do Kamenné vesnice přišel s Akatsuki s nějakým blonďákem a ještě ke všemu nukeninem z Konohy, po boku. Ostatní z jeho organizace by tu byli jako na koni.

„Na co zase myslíš," komandovala Kyuubi Naruta.
„Proč bych měl na něco myslet?"
„Pravda u tebe je zarážející, že posledních pár týdnů používáš mozek, ale nesoustředíš se pořádně! Z toho usuzuju, že ti něco vrtá hlavou."
„Jde o Sasukeho."
„Snad jsi se nám nezamiloval," dobírala si ho.
„Ještě jednu takovouhle blbou poznámku, smotám si noviny a tebe bude čekat další vejprask."
„Co se hned tak čertíš?.....Fajn, tak proč ti vrtá hlavou Sasuke a přitom so něj nejseš zab..."
„Chceš speciální časopis nebo stačej obyčejný noviny?"
„Už mlčim."
Naruto si povzdychl.
„Jde o to, že kolikrát jsme se ho pokoušeli dostat do Konohy a kolikrát nás skoro přizabil, aby nás odehnal. Dával nám najevo jak námi pohrdá a teď tu je semnou a líčí mi jakej pro něj nejsem přítel, že mě nikdy Akatsuki nevydá. Chtěl by se vrátit do vesnice, ale nemůže. Chápej, nevim co si o tom mám myslet."
„Podle mě ti Sasuke říká pravdu."
„Jak jsi na to přišla?"
„Jeho životním cílem byla pomsta. Byl jí tak zaslepený, že si neuvědomoval, co by mě dělat, až svého bratra zabije. Opustil vesnici, přátele....uvědomil si, že ty ho vezmeš zpět snadno, ale důvěru lidí si bude získávat hodně špatně. Co jiného měl dělat, než se přidat k Akatsuki?
Snaž se pochopit, že je jako pes zahnaný do kouta. Má si vybrat organizaci a tebe nechat zabít nebo se s tebou vrátit do vesnice a být lidmi nějakou dobu opovrhován. Moc dobře víš, jaké to bylo, když tě považovali za démona."
„Nepřeju mu to, ale zase mu nemůžu nijak poradit. Je to jeho život a musí počítat s tím, že pokud se mě pokusí odvést k Akatsuki budu s ním bojovat a pokud mi nedá jinou možnost, zabiju ho."
„I bez mojí chakry? Nezapomeň, že on má Orochimarovu prokletou pečeť."
„Kdyby mi nedal jinou možnost, musel bych ho nějak odrovnat i bet tvojí pomoci. Pochop-umřít se mi vážně nechce a na tebe už jsem si taky zvyk."
„Nápodobně! Vážně se mi nechce bejt ´zavřená´v nějaký soše."
„......."
„Co?"
„Cítíš to?"
„Teď když o tom mluvíš míří sem Sasuke, ale soudě podle chování jeho chakry bude asi hodně naštvanej."
„Ať si vzteky zboří třeba celý údolí konce, mě je to fuk."
„Kam se podělo to-Přivedu Sasukeho zpátky za každou cenu! Je to můj nejlepší přítel."
„To přestalo v té době, kdy se přidal k Akatsuki. Stále je to můj nejlepší přítel, ale víš co tomu všemu chybí? Důvěra! A pokud to co Sasuke tvrdé, je aspoň z části pravda, tak....."
„Co tady děláš Usuratonkachi."
„Jestli sis nevšim, tak trénuju," řekl mu aniž by se na něj podíval nebo aspoň otevřel oči.
„Tim, že tu sedíš v tureckym sedu a máš zavřený oči? To slyšim poprvý."
„Sice ti do toho nic není, ale ne jenom moje tělo musí být schopno přijmout Kyuubiho chakru. Když nebudu schopen dostatečně obrnit svou mysl, tak se zblázním z takového množství chakry. Nemůžu předem vyloučit, že až se s Kyuubi propojíme nebudu pár dní agresivnější než si na novou chakru zvyknu."
„Když tak tě zastavím svým sharinganem."
„Bez urážky Sasuke, ale až se to stane tak tvůj sharingan může jít do kytek, protože to na mě  ani mou chakru nebude působit."
„Fajn, dejme tomu. Ale můžeš se na mě aspoň dívat, když s tebou mluvim?"
„Vadí ti to?"
„Jo vadí."
Mezitím co Sasuke pěnil vzteky, zůstával Naruto ledově klidný.
„Zvykej si. Tobě taky bylo ukradený co jsem po tobě chtěl."
„Narážíš na to jak jste mě chtěli dokopat zpátky do vesnice?"
„Říkej si tomu jak chceš. A můžeš teď kousek poodstoupit?"
„Proč?"
„Nerad bych, aby se ta tvoje jemná kůžička opálila," řekl posměšně.
Sasuke měl na jazyku další peprnou poznámku, ale radši ustoupil jak mu Naruto řekl.
Teprve až teď Uzumaki otevřel oči, ale už to nebyly jeho blankytně modré, ale byly červené jako má Kyuubi. Kolem něj se začal oteplovat vzduch a po chvíli měl kolem sebe osm ocasů.
Stále seděl na místě.
„Už skoro...."
„NESPĚCHEJ!"
„Co se děje?"
„Počkej třeba ještě pár dní. Za chvíli to bude v pořádku, ale dnes ještě ne. Dej si pauzu a to samé udělej večer."
„Tak dobře."
Chakra začala mizet a červené oči ´divokého zvířete´nahradila stále se smějící blankytná modř.
„Co to bylo?"
„Chakra patřící Kyuubi."
„To mi došlo, ale taková síla."
„A zdaleka to není všechno."
„Co tím myslíš?"
„Uvidíš. Už jsem byl blízko. Odhaduju ještě pár dní a pečeť věznící Kyuubo bude prolomena."
„Eh?"
„Neřeš to," mávl nad tím rukou.
„Chceš si teď zatrénovat, abys nevyšel ze cviku," navrhl Sasukemu, aby nějak zabil čas.
„Proč ne," pokrčil rameny a tasil svou katanu.
„Kunai proti kataně," zdvihl pravé obočí.
„Aspoň to bude zajímavější," řekl si pro sebe, ale Sasuke to slyšel a donutilo ho to se pousmát.(A když říkám pousmát, myslim pousmát-ne ušklíbnout :-D )
(následující boj nebudu popisovat, protože se mi nechce) :P

Oba dva se unaveně svalili na zem vedle sebe.
„Navrhuju remízu," řekl zadýchaně Naruto.
„Taky...taky si myslim."
„Až si trochu odpočinem, mohli bysme se vrátit do vesnice. Bude akorát čas večeře."
„Tosme tu byli tak dlouho?"
„Nechci rejpat, ale ty ses z postele vyhrabal až v jedenáct."
„Jak to víš?"
„Říká ti něco stínový klon?"
„Šmíráku."
„To by spíš pasovalo k tomu, kdybych tě sledoval ve sprše," pousmál se pobaveně Naruto.
„Ještě to tak."
„Věř, že bych si radši nechal vyškrábat oči."
„Bojíš se, že bys na mě potom žárlil?"
„Na co?"
„Vždycky se něco najde."
„Sory, ale nejsem Jiraiya, i když ten šmíroval jenom ženský. I když...."
„Co?"
„Tebe by si moh kdokoliv splíst se ženskou."
„Ty..." zavrčel Sasuke.
„Proč ho provokuješ?"
„Baví mě to! A nejlepší je ten fakt, že se naše role obrátily. Vždycky jsem to byl já kdo skončil s nervama v kýblu."
„Troufnu si tě nazvat malým démonem," zasmála se škodolibě Kyuubi a Naruto se k ní přidal.
„Čemu se směješ," vyjel na něj Sasuke.
„Nic- jenom jeden ducha plný rozhovor s Kyuubi.
.....
Tak jdem?"
„Hn."
Vstali a vydali se směrem zpátky do vesnice.
Naruto se pobaveně podíval na Sasukeho a ruku mu přehodil kolem ramen, že se na něj pověsil a ukazováčkem druhé ruky ho šťouchal do čela.
„Snad se nám náš malý Sasu-chan neurazil," posmíval se mu.
„Zabiju tě," zamumlal.
„Neslyšel jsem," dělal hloupého.
„Říkám, že tě zabiju," zařval na něj a snažil se polapit utíkajícího Naruta. Avšak se mu to nedařilo, což ho štvalo ještě víc.

8.

Každé ráno se Naruto probudil časně, oblékl se a nechal Sasukeho se pořádně vyspat.
Nechal v pokoji svůj klon, přeměněný třeba na budík a pokaždé zmizel v dobu, kdy se Sasuke probudil.
Nasnídal se a zamířil za vesnici, kde dál trénoval svou mysl, aby byla schopna přijmout chakru Kyuubi.
Uchiha se budil vždy mezi půl jedenáctou a jedenáctou. Pokaždé našel na svém nočním stolku lístek od Naruta kde je a další drobnosti např. že snídani má schovanou v kuchyni.
Nerad tam chodil, protože po něm vždycky všechny dívky pokukovaly.
Typoval, že to Naruto dělá naschvál, ale pokaždé, když se ho na to zeptal, dělal že o ničem neví.
„Jak dlouho plánuješ ještě trénovat v téhle poloze?" Chtěl vědět Sasuke, když našel Naruta znovu sedět na kameni s pěvně zavřenýma očima.
„Za chvíli tam prosedíš díru."
„Tak jak dlouho bude potřeba," odvětil nezaujatě.
„Můžeš ustoupit?"
„A na jak dlouho vidíš to ´jak bude potřeba´?"
„Na teď!" Zprudka otevřel oči a kolem něj začala vířit rudá i modrá chakra.
Vzduch se tak oteplil, že Sasuke musel ustoupit a daleko větší vzdálenost než vždy.
Kdyby přímo neviděl to co tu před ním dělo, nikdy by tomu nevěřil.
„Naruto!"
„Co?"
„Strhni tu pečeť...TEĎ!"
Kolem Naruta se udělala červená kopule z Kyuubiho chakry a do ní se postupně přimíchávala ta modrá.
„Co se to s těma chakrama děje," žasl Sasuke, když to pozoroval svým sharinganem.
„Dvě naprosto rozdílné chakry se spojují a vzniká z nich úplně jiná."
Všechno to netrvalo snad ani minutu, když se kopule kolem Naruta začala rozdvojovat.
„Ta chakra jako by se zkopírovala. V obou je stejně množství jako bylo před chvílí v té jedné," stále si pro sebe mumlal Sasuke.
Chakra se znovu začala formovat do jakési podoby ocasů.
Všechno skončilo stejně rychle jako začalo.
„N-Naruto," řekl opatrně Sasuke.
„Co?" Zavrčel Naruto a podíval se na Sasukeho, který se pod jeho pohledem nechtěně zachvěl.
Jeho levé oko bylo červené a to modré blankytně modré. Normálně by to nic nebylo, kdyby v jeho výrazu vyčetl i něco jiného než vztek a chuť zabíjet.
„Tak co si chtěl?" Zavrčel znovu.
„Jak ti je?"
„Fajn."
„Promiň jeho chování, uklidní se během pár dní," promluvila druhá osoba, které si Sasuke do teď nevšiml.
„A ty jsi kdo?" Chtěl vědět, když se díval asi na stejně starou dívku, s dlouhými blond vlasy staženými do dvou culíků. Měla pravé oko červené a levé modré, ale v jejím výrazu nebyla taková agrese jako u Naruta.
„Hádej," usmála se.
„No vypadáš přesně jako Naruto, když provádí to svoje zvrhlý jutsu."
„Myslíš Oiroke no Jutsu?"
„Jo. Tak kdo jsi?"
„Narutova druhá polovička."
„Nechápu."
„A pak že jsou Uchihové geniální."
„Nech si to rejpání."
„Své jméno už neznám, ale do teď mě všichni nazývali Kyuubi no Youkou," řekla s úsměvem a udělala menší poklonu.
„Ky-Kyuubi?"
„Jo a můžeš přestat koktat?"
Sasukemu se tohle stalo vlastně poprvé co nemohl odtrhnout zrak od nějaké dívky.
„Aby ti ty oči nevypadli," pošklebovala se mu.
„Můžeš ho tam přestat nabalovat," zavrčel Naruto a vstal.
Protáhl se, až mu zakřupaly klouby.
„Nikdo tady nikoho nenabaluje a ty se koukej uklidnit," řekla Kyuubi Narutovi.
„Promiň," změnil se najednou jeho výraz v kajícný.
„Jak dlouho to bude ještě trvat?"
„Maximálně pár dní," usmála se na něj.
„Proč máš zrovna tuhle podobu? Vždyť vypadáme jak dvojčata."
„Za ty tisíce let už jsem zapomněla jak vypadám."
„Takže sis vzala podobu po který se každej chlap otočí?"
„Jop!"
„A jak ti mám říkat? Protože o jméno Kyuubi by jsme se teď mohli klidně hádat," ušklíbl se.
„Jak to myslíš?" Nechápal Sasuke.
Oba dva jako na povel začali soustředit svou chakru a objevilo se za nimi devět ocasů.
Kyuubi je měla z větší části červené, ale konce šli do modra a Naruto to měl přesně naopak.
„Možná se můžeme přít o "jméno" Kyuubi no Youkou, ale já jsem ohnivý démon a ty zase větrný.
„Detail," odfrkl si.
„Tak jak se teda hodláš jmenovat?"
„Hm....co třeba Ame?"
„Déšť?"
„No co, mám ho ráda."
„A támhle si nadávala na vodu."
„Uvědom si, že jsem měla kožich ty pako!"
„Komu říkáš pako ty pytle blech!"
„A dost! Oba dva!" Zarazil je Sasuke, protože tušil, že se schyluje k nepěkné hádce ne-li ještě ošklivějšímu souboji a to už by Kamenná vesnice nemusela přežít.
„Promiň," řekli oba najednou.
„Měli bysme se všichni vrátit do hotelu."
„Proč?"
„Protože si někdo určitě všimnul toho chakrovýho "divadla" a dřív nebo později sem někdo příjde."
„Taky pravda," řekli nastejno.
„Vážně nejste dvojčata?" Žasl.
„Ne, ale zkus si být s tím hyperaktivistou Non-stop sedmnáct let a pak něco říkej."
„Tak se hned nečerti!"
„Jdete vy dva? Nebo se tady ještě pozvete na rande," dobíral si je Naruto, který už byl značný kus od nich.

Akatsuki pořád marně hledali, ale nenarazili na jedinou stopu!
(Chudáčci XD)

Konoha!
Kiba, Shino a Hinata se mezitím po několika úmorných dnech dostali do Konohy.
Chakra se jim sice postupně vracela, ale ne dostatečně rychle, takže když se dostali k branám jejich rodné vesnice všichni zkolabovali.
Akamaru jenom smutně zakňučel a oblízl svého pána.
Všimla si jich hlídka a okamžitě jim přispěchala na pomoc.
„Kdo je to?" Zeptal se jeden.
„To jsou Hyuuga, Aburame a Inuzuka."
„Ti co měli jít prozkoumat místo, kde byl údajně spatřen Uzumaki?"
„Jo."
„Zavolám zdravotníky a ty dej mezitím vědět Hokage-sama."

„Tsunade-sama."
„Co se děje Shizune?"
„Už se probrali, všichni."
„Jak jsou na tom?"
„Podle testů byli jenom velmi vyčerpaní. Nikde neměli žádná zranění."
„To nedává žádný smysl," nakrabatila čelo.
„Půjdu za nimi."
......
„Tak jste se probrali," vešla do jejich pokoje.
„Hai, Tsunade-sama."
„Jak to probíhalo?"
Slova se ujal Shino.
„Po několik dnech jsme překročili hranice Země Země a nedalo nám ani moc práce ho najít. Jako by na nás čekal, protože ho vůbec nepřekvapil náš příchod."
„Předpokládám, že jste se ho snažili dostat zpět."
„Jistě že, ale nešel s námi. Kolem něj se něco objevilo-něco jako ocasy z chakry a potom nás to uchopilo. Nemohli jsme se pohnout a téměř okamžitě jsme pocítili jak slábneme."
„Kyuubiho chakra," vydechla zděšeně Shizune.
„Ale říkal, že se vrátí." Řekla Hinata se sklopeným zrakem, protož nechtěla, aby ostatní viděli slzy stékající jí po tváři.
„Říkal, že jak mile to půjde vrátí se a příjme jakýkoliv trest."
„Tohle že řekl?" Divila se Shizune.
Tsunade za tu dobu neřekla jediné slovo a pomalu jí začalo docházet, proč Naruto odešel.
„Ale chtěl, abychom vám něco vyřídili," vzpomněl si najednou Kiba.
„A co?"
„Že až se vrátí, tak nebude sám."
„To je vše?"
Přikývli a tak je Tsunade se slovy, že za pár dní budou moci jít domů, propustila.
.... 
„Co se děje, Tsunade-sama," chtěla vědět Sakura, která na ní čekala v její kanceláři.
„Slyšela jsi, že se vrátili Hinata a ostatní?"
„Ne. A vrá-vrátili se i s Narutem?"
„Bohužel," zakroutila hlavou.
„Teď jsou v nemocnici."
„Udělal jim něco," zděsila se.
„Nic vážného, jenom jim z pomocí Kyuubiho odebral chakru, aby ho nemohli sledovat."
„S pomocí Kyuubiho?"
„Nejspíš už vím, proč Naruto odešel."
„A proč?"
„Už delší dobu se pokoušel s Kakasim a Yamatem pořádně ovládnout chakru toho démona, ale nedařilo se a ošklivě je oba zranil. Už jsou sice v pořádku, ale oba budou ještě nějakou dobu bez misí. Den na to co se to stalo, Naruto utekl."
„A proč tedy zmizel?"
„Aby mohl pořádně ovládnout tu sílu. Proto říkal, že odchází pro dobro vesnice. Nechtěl nikomu ublížit."
Tímto proslovem obě dvě své studentky naprosto odrovnala a museli se posadit nad tím návalem informací.
„Jenom doufám, že se vrátí co nejdříve," otočila se k oknu a zadívala se ulice plné lidí.