Zrádce 5-6

5.

„Někdo nás sleduje," zarazil se Naruto v půli kroku.
„Taky jsem si všimla. Použij přeměnu a potom potlač svojí chakru co nejvíc to půjde."
„A na co se mám podle tebe změnit?"
„Pokud to je někdo, kdo po nás jde, tak bude hledat blonďatýho kluka s modrýma očima ne? Tak se přeměň na zelenookou holku s hnědýma vlasama."
„A myslíš, že to bude mít nějakej efekt?"
„Pokud je to někdo známý, tak bude znát tvojí chakru, takže do ní přimíchám malinko té svojí a nějaký efekt to mít bude. Jo a ještě by to chtělo trochu pozměnit chování?"
„A jak prosim tebe?"
„Chovej se víc jako já!"
„Mám bejt arogantní?"
„Když to tak chceš nazvat-a teď dělej blíží se."
„HENGE!"

Za pár minut už kolem nich probíhala postava s černým pláštěm a na něm byly červené mraky."
„Akatsuki," zasyčela Kyuubi.
Už si mysleli, že je po starostech, když v tom se ten Akatsuki otočil a zamířil jejich směrem, stoupl si do prostřed cesty a oni nemohli pokračovat.
„Vzpomeň si co jsem říkala. Nechovej se dobrosrdečně a opovaž se usmát!"
„Můžeš uhnout?" Obořil se na něj Naruto nepříjemným tónem.
Akatsuki jenom zakroutil hlavou.
„Nejdřív se tě chci na něco zeptat."
„A na co?"
„Nepotkala si tady kluka asi sedmnáctiletýho s blond vlasama a modrýma očima?"
„Ne a kdyby jo asi bych se ho chytla jako klíště, protože z toho jak ho popisuješ to je přesně můj typ. Mimochodem ani si se nepředstavil."
Akatsuki si pomalu sundal klobouk co mu zakrýval tvář a odhalil své černé vlasy a ještě černější pronikavé oči.
„Co ten tady dělá?"
„Moje jméno je Uchiha Sasuke a ty jsi?"
„Rychle si něco vymysli!"
„Moje jméno je Shi...Shiroi," zakoktal Naruto.
„Neřekla jsem ti, že se máš chovat arogantně?"
„Když ono to před tím jeho spalujícím pohledem nejde!"
„Těší mě! Kam máš namířeno?"
„Do Kamenné vesnice, mám tam strýčka a musím od něj něco vyzvednout."
„A co?"
„To ani já nevím, matka mě tam pro to poslala a ani mi neřekla pro co."
„Takže Kamenná...nebude ti vadit, když se k tobě na nějaký čas připojím?"
„Řekni mu že ne!"
„Jistě že ne Sasuke-kun. Aspoň budu mít společnost," usmála se na něj  trochu a i Sasuke doslova vykouzlil na své tváři něco co se dalo nepatrně přirovnat k úsměvu.
„Takhle plýtvat chakrou. Jak dlouho myslíš, že to vydržim?!"
„Tak se hned nečerti copak já za to můžu? Zkus se ho na něco vyptávat a třeba z něj něco vydoluješ. Ale i tak je naprosto jasný, že po tobě pátrá kvůli mě!"
Chvíli šli mlčky, ale potom se Naruto Sasukeho začal obezřetně vyptávat a začal tak jako kdyby se právě seznámili.
„Kolik ti je Sasuke-kun?"
„Sedmnáct."
„Vypadáš starší."
„A kolik je tobě?"
„Šestnáct. A odkud pocházíš?"
„Z Konohy a ty?"
„Vlastně z žádné vesnice. Máme dům na kraji lesa pár hodin cesty od Konohy a vždycky si tam jenom chodíme pro zásoby.
....
A vlastně proč hledáš toho kluka Sasuke-kun?"
„Sice bych ti to neměl říkat, ale potřebuju ho před něčím nebo spíše před někým varovat?"
„A před kým?"
„Před lidmi z mé organizace co po něm jdou."
„Ale když jsou to lidé z tvé organizace, tak ty bys po něm měl jít taky, ne?"
„Ano to ano, ale stále je to můj přítel i když nevím jestli on mě za něj stále pokládá. Nechci aby se mu něco stalo."
„Tak snad ho najdeš!"
„Začíná se smrákat, měli bychom se někde utábořit."
„Ale kde?"
„Koukneme se támhle kousek víc do lesa. Slyším téct vodu, tak snad tam bude aspoň trochu místa pro dva lidi a oheň."
„Myslíš, že si pořád ničeho nevšiml?"
„Řekla bych že ano, ale stále nepolevuj na ostražitosti. Nelíbí se mi to co řekl, že by byl vážně tak proti rozhodnutí Akatsuki?"
„Nevím-mám mu věřit a odhalit se mu?"
„Zkusit to můžeš, ale za kladný výsledek ti neručim."
Po té co rozdělali oheň, chytil Sasuke v nedaleké říčce pár ryb. Napích je na klacek a nechal pomalu opékat.
„Ty Sasuke"
„Hn"
„Když je tedy tvůj přítel, proč jsi v organizaci, která po něm zaručeně půjde?"
Uchiha mlčel.
„Promiň, jestli mi te nechceš nebo nemůžeš říct, tak klidně neříkej."
„O to nejde. Já jenom, kdysi jsem odešel ze své rodné vesnice a opustil tak všechny své přátele. Prostě jsem s nimi přetrhal všechna pouta. Myslel jsem, že mi na nich nezáleží, ale když jsem je zase viděl, všechny vzpomínky na ně a pocit naprostého klidu, když jsem byl s nima se vrátili. Bohužel v té době už jsem byl v té organizaci a z ní tak snadno odejít nemůžeš."
„A proč jsi se tedy potom nevrátil zpátky k nim?"
„Nemohl jsem se vrátit. Jsem nukenin a na místě by mě popravili jen co bych strčil palec za bránu Konohy. A navíc jsem si jistý, že by mě moji přátelé nepřijali zpět."
„A jak to můžeš vědět? Zkusil si to vůbec?" Vyjel na něj Naruto ve své dívčí podobě.
Sasuke na něj/ní koukal jak kdyby mu do obličeje bezdůvodně vrazil facku.
„Co ty o tom víš? Celou dobu mě tady jenom vyslýcháš!" Zahodil Sasuke svojí nic neříkající masku a nechal se ovládnout vztekem.
„Vím o tom hodně Sasuke, protože jsi můj přítel a vždycky budeš!"
Naruto zrušil přeměnu a stál před Sasukem se zoufalým výrazem ve tváři.
„Na-ruto?"
„V celé své kráse!"
„Ale co tady děláš?"
„Jak už jsem ti řekl, mířím do Kamenné!"
„Co tam?"
„Potřebuju v klidu trénovat plné ovládnutí Kyuubiho síly a to by mi Tsunade nikdy nedovolila."
„Proto si ze sebe nechal udělat nukenina?"
„Nebyla jiná možnost a v Kamenné to bude všem jedno. Tam mě nikdo nenahlásí a jediné co bude potřeba je dávat si bacha na lovce odměn."
„A proč chceš ovládnout Kyuubiho sílu?"
„Sasuke promiň ale já stále nevím jestli ti můžu úplně důvěřovat."
„Jsi můj přítel Naruto."
„Já vím, ale stejně...patříš k Akatsuki!"
„A co na tom?"
Chvíli bylo na mýtině hrobové ticho, než ho opět prolomil Sasuke.
„Nikdy bych nedovolil, aby ses dostal do spárů Akatsuki," zašeptal téměř neslyšně.
Naruto si jenom rezignovaně povzdechl.
„Když budu schopen plně ovládnout sílu Kyuubiho, tak se naše chakry promíchají a Akatsuki nás nebudou schopni nijak zapečetit."
„To ses dozvěděl jak?"
„Kyuubi mi to řekla. Byl to její nápad a já s tim souhlasil."
„Co když je to past?"
„Tak bych zemřel tak jako tak. Buď rukou Kyuubiho nebo Akatsuki."
„Nemáš zrovna optimistickou náladu."
„Taky bys jí neměl, kdybys měl takovéhle vyhlídky do života.
....A teď co tedy uděláš, když jsi mě našel?"
„Samozřejmě že půjdu s tebou."
„Proč bys to dělal? Nebudou tě ostatní postrádat?"
„Pátráme po tobě úplně všichni, takže to nikomu nepříjde divné, že se půjdu podívat do Země Země."
„Když myslíš," pokrčil rameny.
„A co uděláš potom až ovládneš Kyuubiho?"
„Jeho sílu, ne Kyuubiho."
„Dobrá-co tedy budeš dělat až ovládneš Kyuubiho sílu."
„Říkal jsem si, že mám s Orochimarem pár nevyřízených účtů a potom si asi trochu pohraju s tou tvojí organizací. A taky mě napadlo, jestli se k tomu všemu nechceš přidat."
„Už jsem řekl, že půjdu s tebou."
„Pravda zapomněl jsem, že ty se vždycky držíš těch nejsilnějších a potom když se najde někdo silnější tak toho slabšího "bodneš kudlou do zad" a přelezeš na jinou stranu."
Sasuke dostal neodvratitelný tik do oka a hodil po Narutovi ultra nebezpečný kill look.
„Proč jsi tak jízlivej až teď?"
„Protože si to chci náležitě vychutnat ve své skutečné poobě a ne když předstírám, že jsem někdo jiný."
„Ale takový si nikdy nebyl."
„Zdá se, že se na mě tvoje "výchova" podepsala v mnoha směrech a to jsme na cestách jenom několik týdnů."
„Měli bysme se prospat," řekl do ticha Naruto.
Sasuke přikývl a za chvíli už bylo slyšet jeho pravidelné oddechování.
„Nejspíš mi nějak moc věří, že se nebojí v mojí přítomnosti usnout."
„Oba jste nukeninové a přátelé, tak proč byste se měli k sobě obracet zády."
„Taky fakt, ale pro jistotu na něj dohlídni co budu spát."
„Když se o něco pokusí můžu ho usmažit?"
„Dobře víš, že sharingan dokáže potlačit tvojí chakru. Takže zatím nebudeš smažit nikoho-teprve až se naše síly spojí, tak nás nebude schopen zastavit ani sharingan."
„Právě jsi to pronesl jako nějaký zlosyn co plánuje svržení svého krále a ovládnutí jeho říše," zachechtala se.
„Nech si to...a teď už dobrou."
Ještě naposledy přiložil do ohně a usnul hlubokým spánkem, protože věděl, že kdyby se Sasuke o cokoliv pokusil Kyuubi mu to hned oznámila.

6.

„Vstávej! Sasuke sebou začíná vrtět, takže se každou chvíli probudí."
„Ještě pět minut!"
„Pět minut jsi říkal před deseti minutama a teď dělej nebo ti připálim zadnici!"
„A vždyť jo-nevidíš že už vstávám!"
„Ne furt ležíš!"
„Ne každej je tak aktivní po ránu jako ty!"
„Seš spíš línej!"
„Hele Sasuke taky ještě spí!"
„On se za tebou hnal bůh ví jak dlouho, tak se nediv že je unavenej."
Naruto tedy vstal a sbalil si spacák do batohu.
Přešel k Sasukemu a opatrně s ním zatřásl.
„Co je?"
„Musíme pokračovat. Jenom proto, že se tě ostatní bojí kvůli tomu, že jsi Akatsuki neznamená, že po mě Konoha nepátrá. Všude běhaj jejich ANBU a už mě to nebaví pořád dělat nějaké falešné stopy."
„Tak je nedělej."
„Jo? To si rovnou můžu namalovat transparent-Uzumaki je tady! a k tomu velkou červenou šipku."
„Ty tvoje kousavý poznámky se mi začínaj líbit čím dál tim víc!"
„A co snídaně?"
„Nezlenivěls u těch blbců trochu?"
„Zmlkni ubožáku."
„Nemám náladu se s tebou hádat," usadil ho Naruto.
„A teď pohni, najíme se cestou. Hranice jsme překročili a máme to tak dva dny pomalé chůze do Kamenný."
„A proč vlastně tam, pořád mi to nejde do hlavy."
„A pak kdo je idiot," pomyslel si.
Zaslechl jak se Kyuubi zasmála.
„I malý dítě ví, jak jsou na tom Kamenná s Listovou, co se týče přátelských vztahu. Podají si ruce, ale v té druhé mají kunai a čekají na správnou chvíli kdy bodnout. S Kyuubi jsme odvodili, že když se v Kamenné ukážeme jako nukenini z Konohy, nikdo z nich nebude mít potřebu mě hlásit. Na co? Nepředstavuju pro ně nebezpečí ze strany Konohy."
„To dává rozum."
„Jo, já ho možná někde pobral, ale tys tomu svýmu utek a ještě tě jaksi nenašel."
„Nezačínej si."
„Nebo c...." Naruto ztuhnul.
„Co se děje?"
Neodpovídal, ale udělal jakýsi zvuk co by mohl člověk považovat za zavrčení.
„Někdo nás sleduje. Jsou tři a jedno zvíře, nejspíš pes."
„Kdo to je?"
„Podle jejich chakry to jsou Hinata, Shino a Kiba s Akamarem."
„Čili jedním slovem:Konoha."
Naruto přikývl a pokynul Sasukemu, aby se schoval.
„Co chceš dělat?"
„Postarám se o ně."
„Hodláš je zabít?"
„Nic takového netvrdím. Jen se nám pokusím nahnat čas. Do Kamenné si za náma netroufnou a potom, stejně nebudou vědět, že jdeme skutečně tam."
Uchiha jen pokrčil rameny a schoval se ve větvích nejbližšího stromu.
„Asi bych ti měla něco říct, ale Sasukemu to zatím neřekneš, jasný?!"
„A co je to?"
„Víš až odstraníš tu pečeť ne mé kleci a já budu více méně volná, budu znovu chodit po tomhle světě."
„Po boku mi bude chodit obrovská liška? Božínku, to abych si začal dělat přátele mezi kusama dřeva, to jediný se mě totiž nebude bát."
„Haha, fakt vtipný. Pamatuješ jsi jak jsem říkala, že jsme byli kdysi lidé."
„Hn."
„No tak jakmile budu na svobodě budu mít znovu svou lidskou podobu."
„Doufám, že jsi byla kus, protože medúzu vedle sebe nechci."
„Jak si to mám asi pamatovat! Jsou to tisíce let!"
„Ano no jo. Tak jen bys jim mohl šetrně oznámit, že až se budeš vracet, tak nepřijdeš sám."
„A chudáka Hinatu trefí šlak!"
„Aby jí potom netrefil šlak z těch tvejch kukadel, co budeme mít stejný."
„Fakt zábavný!!"
„Že jo."
„Už můžete vylézt, vím o váš!"
Na mýtině se objevili Kiba s Akamaren, Shino a Hinata.
„Copak po mě chcete?"
„Chceme, aby jsi se s námi vrátil do vesnice!"
„Promiň Hinato, ale zatím to nejde."
„A co musíš dělat tak důležitého, že se nechceš vrátit ke mě?!"
Hinata na něj div nekřičela. Nikdy jí takovou neviděl. Pochopil, že jí musel hodně ublížit svým odchodem.
„Něco co by mi Tsunade nikdy nedovolila. Něco co by ohrožovalo všechny ve vesnici kdybych tam zůstal."
„A kdy se vrátíš?"
„Nevím, může to trvat týdny, měsíce a...."
„Hlavně neříkej roky!"
„Teď to ještě nejde, ale slibuju, že jakmile budu moct vrátím se a příjmu jakýkoliv trest. Avšak mohli byste něco Tsunade vyřídit?"
„Co?"
„Že se nevrátím sám."
„Co tím myslíš?"
„Jak jsem řekl, nevrátím se sám."
„Ty....máš někoho ji..."
„Ne!"
Tón jeho hlasu se všemi škubl i se Sasukem sedícím na stromě.
Než kdokoliv stačil nějak zareagovat, Narutovi se objevili čtyři ocasy(ale jenom v podobě chakry-jako když má 1-3) a poslal je směrem ke skupince z Konohy.
Ti ani nestačili uhnout a už byli obmotaní Kyuubinou chakrou.
Téměř okamžitě ucítili jak slábnou.
„Co nám to děláš?" Osopil se na něj Kiba.
„Jenom vám to odebere část chakry. Nemůžu si dovolit, abyste mě sledovali. Je to pro vás až moc nebezpečné."
Přešel k Hinatě, která neměla daleko k pláči.
Sklonil se k ní a políbil jí.
V tom polibku byly vyřčeny všechny jeho pocity, které nedokázal popsat slovy, ale převažoval v něm jeden jediný-Láska.
„Když jsi mi říkala, že mám někoho jiného, trochu se mě to dotklo," usmál se.
„Nikdy bych ti to nemohl udělat a víš proč?"
Kývla hlavou, že ano, ale chtěla to slyšet.
„Řekni to," pobídla ho.
„Protože tě miluju," znovu jí políbil a potom už všichni čtyři ztratili vědomí.
„Jak dojemné!"
„Nech si ty rejpavý poznámky!"
Udělal stínový klon a nařídil mu, aby zmizel až se jeden z nich probudí, aby měl jistotu, že se jim nic nestane.
„To bylo dojemný. Skoro si mě rozbrečel!"
„Dej mi svátek. Chováš se úplně stejně jako Kyuubi."
„Ale zdá se, že na takové citové výlevy máme stejný názor."
„Nemůžu za to, že jsi byl v životě schopný milovat jenom kunai pod svým polštářem."
„Cos to řek?"
„Slyšel jsi a teď už pohni, nevzal jsem jim té chakry moc, aby tu neprospali věčnost."

„Jak daleko už jsi na tom s tou Kyuubiho chakrou?"
„No, už zvládám osm ocasů, ale ten devátý je nejhorší."
„Proč?"
„Protože ten devátý má tolik chakry jako kdybych měl ovládnout dalších osm ocasů."
„Ou a na jak dlouho to ještě vidíš?"
„Nevím, už takhle je skoro zázrak, že jenom za několik týdnů jsem pokročil o pět ocasů."
„A kde jsou ty zbylý tři?"
„Už dřív jsem je dokázal ovládnout, ale jakmile přišel na řadu čtvrtý, chakra patřící Kyuubi mě začala přeměňovat na její menší verzi."
„JEJÍ?"
„Já ti neřek, že je to holka?"
„Ne!"
„No tak teď to víš."
Sasukeho tenhle nový Naruto neustále překvapoval.
Neměl výbuchy vzteku, nebyl zbrklý-nejspíš to bude díky výcviku Kyuubi, ale že by ho ten liščí démon až tak změnil?!

„Vítám vás ve Vesnici skryté v kameni," přivítali je dva strážci u hlavní brány.
„Smíme vědět z jakého důvodu jste navštívili naší vesnici?"
„Dočasná dovolená," odvětil Naruto s klidem.
„A na jak dlouho se zdržíte?"
„To se ještě neví."
„A smíme vědět z jaké jste vesnice? Pochopte, máme tu problém s nepřátelskými shinobi a ...."
„V pořádku," Naruto vytáhl svou čelenku.
„Jsem z Konohy," a ukázal jim znak listu a přes něj škrábanec.
„Ale nemusíte se bát, vážně tu jsem jenom na dovolené," pousmál se.
Po celou dobu rozhovoru nedal najevo žádné emoce.
„Je tohle vážně Naruto," divil se Sasuke.
Když strážci zahlédli "ozdobu" na jeho čelence, tak se usmáli a pustili je dál do vesnice.
„Já ti to říkal," obrátil se na Sasukeho.
„Copak něco namítám? A teď když na to vzpomínám, cos myslel tím, že až se budeš vracet do Konohy, nepřijdeš sám? Já se tam totiž vrátit nemůžu."
„Kdo říkal, že nemůžeš? Ale pokud nechceš nemusíš, to co jsem totiž říkal, nebylo o tobě."
„Takže ty máš vážně jinou?"
„Pusťte mě na něj! Vyškrábu mu oči, že ani nemrkne!"
„Klidni se Kyuubi."
„Jak se zdá, tak já jsem podědil tvůj klid a ty zase moje výbuchy."
„Ještě to mi scházelo! Bejt jako Naruto Uzumaki, ale v ženském vydání!"
„Dobrá kombinace.Všechno by ti prošlo!"
„A jak jsi přišel na tohle?"
„Neřeš to, mám hlad a chci najít nějaký hotel."
„A koukej ať má lázně s horkými prameny! Jsem ohnivý démon nezapomeň-chci T-E-P-L-O!!!"
„Abysme nakonec nespali pod širákem a to jenom kvůli tvému vytříbenému vkusu."
„Moje požadavky jsi dostal-starej se!"
„Děje se něco? Úplně jsi zmlknul," díval se na něho Sasuke a tón jeho hlasu zněl trochu starostlivě.
„Rozhovor s Kyuubi! Dostal jsem požadavky o tom, jak má vypadat náš hotel."
„A?"
„Chce tam mít lázně s horkými prameny. Prý je to ohnivý démon a tak chce teplo."
„Typická ženská!"
„Vyřiď mu že jsem ho slyšela a až se mi dostane pod ruku, bude na mě tem jeho sharingan krátkej."
Naruto se zasmál.
„Co je tu k smíchu?"
„Mám ti říct, že tu tvojí poznámku slyšela a že až se jí dostaneš do ruky, nepomůže ti ani sharingan.
A teď jdeme najít ten hotel. Něco mi říká, že ten požadovaný bude ve vesnici jediný a bude to ten nejdražší."
„To aby sis začal hledat byt, protože tě to vyjde levnějš."
„Hahaha!"
„To nebyl žert. Bylo by to něco jako...tvoje letní sídlo."
„Moc vtipný a ty bys sem jezdil na dovolenou taky, co?"
„Rád se přiživim."
„A kdo říkal, že tě pustim?"
„A všechno je zase ve starých kolejích," povzdychla si Kyuubi, když ty dva poslouchala.