Takže po opravdu dlouhé době, je tady další díl. Musim říct, abyste se na mě nezlobili, protože jsem neměla jak nápady, tak ani náladu psát, proto doufám, že tahle kapitola nebude stát vysloveně za prd, ale bude se i líbit. :-)
Potom bych vás ještě chtěla poprosit o nějaké komentáře a hlavně jak si představujete konec? Happy nebo Bad and?" :-)

Blížilo se večer, když se blonďatý ninja otočil na svého učitele.
„Sensei?“
„Co se děje Naruto?“
„Nevadilo by vám tady zastavit?“
„Proč?“
„Uvidíte,“ dodala Ame, ale dalšího vysvětlení se šedovlasý ninja nedočkal.
Naruto vyndal svitek, který dostal od Tsunade a začal ho otevírat.
„Co má tohle znamenat? Víš, že dokumenty nesmíme otevírat.“
„Jo, jenomže tohle je svitek pro nás. Nikdy jsme do Suny dorazit neměli.“
„Eh?“
„Brzo zaútočí na vesnici Akatsuki a s Ame se obáváme, že tam dorazí i Orochimaru.“
„Ale?“
„Akatsuki nejsou problém, ale ten had ano.“
„Jak to myslíš?“
„Použili jsme na Sasukeho malé genjutsu a odhalili jsme, že nás celou dobu podváděl. První útěk od Orochimara byl fingovaný a od té doby mu posílal pravidelné zprávy. U Akatsuki pro něj dělal špeha a nás zradil taky,“ vysvětlila Ame, když Naruto mlčel.
„Kdy jste to zjistili?“
„Před několika dny, když jsme mu s Narutem řekli „plán“ až přijdou Akatsuki a následně jsme viděli jak posílá někomu zprávu.“
„Ale genjutsu by na jeho sharingan neměl mít moc velký účinek.“
„Ne, pokud bychom s Ame nespojili dvě genjutsu do jednoho.“
„Naruto, nebyl jsi vždycky v genjutsu…“
„Mizerný? Ano, byl. Nicméně potom, co jsem uvolnil Ameinu pečeť se stala taková menší věc.“
„Menší věc?“
„Řeknu vám to jenom proto, že jste můj sensei a máte mou bezmeznou důvěru…“
„…Nicméně pokud nás podrazíte, zaplatíte za to životem,“ dodala Ame a oběma se v očích nebezpečně zablýsklo a tvář jim zdobil zlověstný úsměv.
„Dobrá, nikomu nic neřeknu, dokud mi to nedovolíte.“
Oba blonďáci se na sebe podívali a chvíli se domlouvaly pohledy, než nastejno přikývli.
„Než jsem vůbec mohl pečeť uvolnit, musel jsem mít chakru na stejné úrovni jako Kyuubi, ale když jsem byl člověk, byla nestabilní, takže všechno, co rozhodovalo bylo načasování.“
Na chvíli se odmlčel a snažil se utřídit si myšlenky.
„Dál?“
„Dál…Když jsem strhl pečeť, Kyuubi se objevil v lidské podobě a nejspíš ani jeden nepočítal, že se naše duše spojí.“
„Spojí?“
„Jsme sice dva, ale naše duše se spojily v jednu.“
„Proto ty oči?“
„To je jeden z faktorů.“
Nastalo ticho, které nakonec narušil Kakashi.
„To není všechno, že ne?“
„Když se naše duše spojily, tak…“
„Tak?“
„…Oba máme sice v tuhle chvíli lidskou podobu, ale oba jsme devítiocasí démoni,“ dopověděla Ame a poté nastalo ticho, které narušoval jenom vítr hrající si s listy v korunách stromů.

…Před branami Konohy-o několik hodin později…
-Východní brána-
„Všichni se připravte. Zabijte všechny kdo se vám postaví, ale Jinchuurikiho chceme živého,“ řekl Pein a pohlédl na všechny členy Akatsuki, kteří jenom čekali, kdy jim dá rozkaz, aby mohli jít a užít si nějakou zábavu.
„Běžte,“ řekl a sám pomocí jedné pečetě zničil bránu, aby mohli vejít do spící vesnice.

-Jižní brána-
Malý fialový had se žlutýma očima se plazil kolem zavřené brány a hledal místo, kudy by se mohl dostat dovnitř.
Když se ozvala velká rána a někdo z hlídkujících hlasitě zvolal, kdo útočí, zmizel had v obláčku kouře, aby podal hlášení svému pánovi.