17.
„Sasuke?"
„Hn?"
„Přišla další zpráva od Ame."
„A jak to pokračuje?"
„Prý si pěkně došlápla na Radu a ti svolili, že se smíme vrátit."
„Ale-?"
„Jaksi musela říct co je doopravdy zač."
„Nebojíš se jak na ní budou ostatní reagovat?"
„Zvyknou si, jako si museli zvyknout na mě."
„Sám víš, že u některých to tak stále není."
„To je ale jejich problém a teď pohni. Chci tam být co nejdřív a znovu se Tsunade omluvit za to zranění."
„Ty abys náhodou neměl špatný svědomí."
„Sasuke, uvědom si, co jsem teď zač. Špatný svědomí mít nemůžu, protože svědomí by bylo moje slabost."
„Nevypadáš na to," ušklíbl se černovlásek,
„Jsi můj přítel a zatím jsi mě nijak neohrozil," pokrčil rameny, „ale počítej s tím, že kdyby z tvojí strany hrozilo něco mě nebo nedej Jashin Ame, ani ta tvoje pečeť by ti nepomohla."
„Vážně?"
Naruto se na něj jenom vztekle podíval a jeho oči zaplály „nevyřčenou" hrozbou.
„Přítel, nepřítel, kdokoliv Ame ohrozí půjde na pekáč," ušklíbl se zlověstně Naruto.
„Co ti na ní tak záleží. Co já vim, tak jste se hodně dlouhou dobu nesnášeli."
„Časy se mění a taky nesmíš zapomenout, že to ona mi bude dělat společnost po mou nesmrtelnost," hořce se ušklíbl.
„Vážně jsi nesmrtelný?"
„Jak se to vezme. Ale vážně nehodlám pouštět do světa jak mě může člověk odkrouhnout."
„Jen jsem se zeptal."
„A já odpověděl."
„Kde je ten pitomej hyperaktivní Naruto, co šel pro kloudnou větu daleko."
Tomu se Uzumaki jenom zasmál a vyběhl směrem Konoha, tušíc, že kdyby odpověděl strhla by se další debata na toto téma, ne-li horší.
Ame poslala jestřába se zprávou, že se Naruto se Sasukem mohou v klidu vrátit do své rodné vesnice.
Stála na střeše domu, kde bydlel Kakashi a jen co jestřáb odletěl slyšela za sebou kroky a zrychlené dýchání několika lidí.
V klidu se otočila a stanula v tváří v tvář Tsunade, Kakashimu a Narutovo bývalým přátelům.
„Stalo se něco? Když tu budeme všichni takhle stát, tak se ta střecha brzy propadne."
Všichni přítomní se zamračili, ale nikdo nic neřekl.
Ame si je všechny zamračeně prohlížela, když jí pohled padl na mladého Inuzuku, který ochranářsky držel kolem pasu Hyuugu Hinatu a pousmála se.
„Je dobře, že jsi na něj nečekala Hinato," řekla do toho trapného ticha.
„O čem to mluvíš?"
„O Narutovi," řekla klidně.
„J-jak to víš," zeptala se a nepatrně zčervenala.
„Pokud vím, tak to bylo ještě v té době, co jsem byla v Narutovi, takže to pro mě není žádným tajemstvím," pokrčila rameny.
„Ostatně, sám ti přece řekl, že je to dobře."
„Eh?"
„Měla by jsi jim vrátit ty vzpomínky Ame."
„Já na to úplně zapomněla," plácla se do čela a zasmála se.
Kolem blondýnky zavířila chakra a poslala jí směrem k stojícím shinobi. Během chvíle se jim všem vrátila paměť ze dne, kdy je Naruto, Ame a Sasuke potkali v lese.
„Tehdy…"
„Hn?" Otočila se na Saiě(??? Podělaný skloňování!!!).
„Tehdy jste na sobě měli oblečení, které nosí Orochimarovi lidé, proč?"
„Nějaký ten pátek jsme tam pobyli."
„Proč?"
„Samý proč! Nenapadlo to někdy, že na to nechci odpovídat nebo na tu odpověď není vhodná doba ani místo?!"
„Ne."
Ame zavrčela a naznačila jak černovláska pomalu, ale jistě zbavuje života pomocí uškrcení. Po chvíli se zhluboka nadechla a vypadalo to, že se relativně uklidnila.
„Prostě jsme tam byli, aby mohl Sasuke plně dokončit Orochimarův výcvik a pak jsme prostě vzali roha," pokrčila rameny.
„To je všechno?"
„Není to jenom moje minulost, takže nemám právo vám všechno říkat. Zeptejte se Sasukeho a Naruta!"
„Ti tu ale nejsou!"
„Vážně," pozvedla pravé obočí o něco výš než bylo původně a za ní se v oblaku kouře objevili dva ninjové s katanami připnutými u pasu.
„Doufám, že to co jsi napsala byla pravda, Ame, jinak si mě nepřej," zavrčel výhružně blonďák s vlasy pod lopatky, kterého během chvíli určili jako Naruta. Nicméně z jeho hlasu všem přeběhl mráz po zádech. Něco se na něm změnilo a jenom Kakasho věděl co. Přeci jenom Ame mu to prozradila, ale měla v několika věcech pravdu, nebylo to jenom její tajemství, takže neměl žádné právo ho vypouštět do světa.
„Darling, copak bych si z tebe udělala takovouhle legraci," řekla dotčeným hlasem a už ho objímala kolem krku.
„Jen aby," pousmál se Naruto.
„On má pravdu, přeci jenom jsi Kyuubi," ušklíbl se černovlásek stojící vedle nich.
„Aby se ti něco nestalo, kluku jeden drzá."
„Kluku? Fajn, škatule jedna vypelichaná."
„Cos to řek?" Zavrčela na něj a ani jeden se nepozastavil nad faktem, že všem přítomným dělají divadlo.
Probrala je až růžová opona, která se jim dostala do výhledu, protože Sakura objala Sasukeho kolem krku a bohužel tak pevně, že po chvíli začal modrat.
Ame se objevil jeden chakrový ocas a zezadu jím poklepala Saukuru na rameno.
„CO JE?!" Otočila se naštvaně a vyděšeně strnula, když viděla, co jí vyrušilo.
„Promiň, ale uškrtíš ho a já opravdu nemám v plánu, že by se to hodilo na mě," usmála se ‚sladce' až všem přítomným (krom Sasukeho a Naruto) přeběhl mráz po zádech a vyděšená růžovláska okamžitě polomrtvého Uchihu pustila.
„Tohle bude ještě sranda," zatočila se kolem dokola Ame jako malé dítě a přitom se smála.
„Jdeme Naruto, mám docela hlad."
„Pravda, už dlouho jsem nebyl v Ichiraku."
„Tak vidíš, Sasuke jdeš s námi?"
„Hn."
„Skvěle, takže platíš," usmála se na něj blondýnka a spolu se svým partnerem zmizela v rudých plamenech.
„Bezva! Tsunade-sama, potom se stavíme u vás v kanceláři, ale teď by je od jídla nedostal ani útok Akatsuki. Leda by jim sebrali jídlo," ušklíbl se černovlásek a zmizel v oblaku kouře.
My o vlku a vlk za humny jak se říká.
Sasuke se zmínil o Akatsuki a ti se právě objevili nedaleko Konohy ve svém hojném počtu.
„Kde je Sasuke?" Zeptal se Pein.
„Nevím," řekla se slzami v očích Karin, která si už opravdu dělala starosti o svého Sasíčka. XD
„Už nějakej pátek o sobě nedal vědět," pokrčil rameny Suigetsu.
„Před chvílí se ke mně dostala zpráva z Konohy, že se tam Sasuke objevil po boku s jinchuurikim a nějakou dívkou," řekl Juugo.
„Jak ses to mohl dozvědět," vyštěkla Karin a v zápětí zmlkla, když Juugovi přistál na rameni malý ptáček (Sojka práskačka XD).
„Pochybuju, že je to nějaký Sasukeho dobře vymyšlený plán na zmatení toho jinchuurikiho, takže s jeho silou už nejspíš nemůžeme počítat," podotkl Pein.
„Máš pravdu," přikývla Konan a všichni ostatní přitakali též.
„Takže co teď?"
„Na pár dní se stáhneme a načerpáme síly. Poté vtrhneme do Konohy a budeme chvít Uzumakiho ať po dobrém nebo po zlém. A taky budu chtít Sasueho hlavu, zrada se v naší organizaci nepřipouští," dodal naštvaně a během okamžiku nebylo po členech zločinecké organizace ani vidu ani slechu.
18.
„Jsem švorc,“ povzdychl si nejmladší Uchiha, když vycházel spolu s Ame a Narutem z Ichiraku ramen.
„Ale no tak Sasuke, nebuď hamoun. Stačí, abys poprosil o pár drobných a během chvíle je z tebe milionář díky tvým faninkám.“
„Pokud vůbec ještě jsou.“
„Bojíš se?“
„Spíš bych začal děkovat všem bohům.“
„Sasuke se bojí svých fanynek-Sasuke se bojí svých fanynek,“ smála se Ame a poskakovala kolem nich.
„Nech toho nebo se ti něco stane.“
„Vážně,“ podívali se na něj oba. Ame provokativně a Naruto výhružně, přičemž Uchihovy přišla na mysl věta, kterou blonďáček řekl: Kdokoliv by ohrozil Ame, by si to odskákal. Přítel nebo nepřítel.
„Jako by se mi to mělo povést ty zablešená potvoro.“
„Hej! Komu říkáš zablešená potvoro, ty jeden emo pitomečku?!“
„Oba dva toho nechte. Z těch vašich hádek už mě bolí hlava,“ zavrčel podrážděně Naruto a oba se na něj překvapeně podívali, co to do něj vjelo.
„Neustále se na něčem dohadujete a mě už to začíná přerůstat přes hlavu,“ řekl tak klidným hlasem, který na ty dva působil hůř, než kdyby na ně křičel. Otočil se k nim zády a vydal se směrem k hlavní bráně vedoucí z vesnice.
„Naruto, kam jdeš,“ doběhla ho Ame a chytla ho za ruku, čímž ho zastavila. Když se na ní blonďák podíval, mohl si všimnout jejího starostlivého pohledu.
„Jestli je to kvůli mně a Sasukemu, tak promiň budu se snažit, aby se to už nestalo.“
Naruto se potichu zasmál.
„Co je tu k smíchu?“
„To není kvůli vám dvěma, i když mi nijak na klidu nepomáháte.“
„Tak o co jde,“ zeptal se Sasuke, který se k nim nenápadně připojil.
„Před chvílí jsem kousek od Vesnice cítil silnou chakru větší skupiny lidí, ale jak se zdá, tak už jsou pryč. Chtěl jsem se tam jít podívat, jestli tam něco nezůstalo, co by mi pomohlo zjistit, kdo to byl i když určité podezření mám.“
„Akatsuki?“
„Jo, a půjdou po mě a nejspíš i po tobě, protože pochybuju, že by ti to, že jsi jim zdrhnul by ti jenom tak prošlo.“
„Mám jít s tebou?“
„Ne, bude lepší, když půjdu sám a ty pomůžeš Sasukemu zkulturnit jeho dům, protože tam nebyl mnohem dýl jak já,“ pousmál se a v závanu větru zmizel.
Objevil se na malém paloučku obehnaném stromy, takže bylo téměř nemožné se na něj dostat pokud byste nevěděli, kde přesně je. Stopy neznámé chakry byly stále patrné, ale nic co by poukazovalo na to, kdo tu byl.
Už se chtěl vrátit, když ho něco napadlo.
Zavřel oči a začal se soustředit na vítr, který vál všude kolem. Stál takhle asi deset minut a když už to chtěl vzdát přeci jen se mu povedlo, co celou dobu zamýšlel.
„Kde je Sasuke?" … „Nevím."… „Už nějakej pátek o sobě nedal vědět."… „Před chvílí se ke mně dostala zpráva z Konohy, že se tam Sasuke objevil po boku s jinchuurikim a nějakou dívkou."… „Pochybuju, že je to nějaký Sasukeho dobře vymyšlený plán.“… „Takže co teď?"… „Na pár dní se stáhneme a načerpáme síly. Poté vtrhneme do Konohy a budeme chvít Uzumakiho ať po dobrém nebo po zlém. A taky budu chtít Sasukeho hlavu, zrada se v naší organizaci nepřipouští!“
Naruto otevřel své oči a nemohl se obránit nepatrnému úsměvu, ale při tom měl e tváři jasně vepsané starosti. Akatsuki brzy zaútočí a to pro vesnici nebude nic příjemného, i když bude použita jeho i Ameina chakra.
Do vesnice nespěchal. Potřeboval si utřídit myšlenky a to se v davu lidí přeci jen moc nedalo.
U brány vesnice ho už čekala Ame a jakmile ho spatřila, vydala se mu naproti.
„Zjistil jsi něco?“
Neodpověděl, ale pohled jeho očí jí vše objasnil.
„Akatsuki?“
Opět žádná přímá odpověď. Blonďáček jí jenom chytil za ruku a vydal se s dívkou po boku směrem k domu, který obýval Sasuke.
„Tak Naruto, řekni mi už něco,“ snažila ho rozmluvit, ale bylo to jako kdyby chtěla po kusu kamene, aby se proměnil ve strom.
Zaklepal na dveře Uchihova domu a když mu černovlásek otevřel ani nečekal až ho pozve dál a sám vešel do útrob domu. Nedbal na dotazy ani jednoho z nich a teprve, když se posadil v kuchyni na židli, změnil se jeho kamenný výraz ve tváři na ustaraný a jenom do dlouze povzdechl.
„Je to, jak jsme si mysleli. Byly tam všichni členové Akatsuki a chtějí brzy zaútočit. Nevím, kdy přesně, ale už jenom ten fakt, že nezaútočili hned a ve svém plném počtu mě znepokojuje.“
„Myslíš, že budou chtít něco provést s ocasnými, které už získali?“
„Netušim, ale vím, že až přijdou rozhodně se nám to nebude líbit. Sasuke, už zjistili, že nejsi na jejich straně, takže půjde o krk i tobě. Dávej si teda pozor kam chodíš. Určitě nás sledují a nemůžeme vědět, kdo všechno pro ně pracuje, takže si tuto informaci zatím necháme pro sebe.“
„Naruto, ale musíme říct Tsunade, že-“
„Nic jí říkat nebudeme. Jenom v noci nenápadně chováme všechny žádosti o mise, které by se měli konat dál od vesnice.“
„Chceš, aby tu byli všichni? I genini?“
„Ti budou pomáhat s evakuací ostatních vesničanů. Chuninni a výš se budou snažit bojovat proti Akatsuki a nezbyl by nikdo, kdo by se postaral o vesničany.“
„Pořád se mi to nelíbí,“ zamračila se Ame.
„A nebude ještě víc, protože v době útoku ani jeden z nás nebude ve vesnici.“
„Co tím myslíš,“ vykřikla Ame a praštila rukou do stolu, který se díky bohu nerozlomil, a Sasuke se celou dobu jenom naštvaně tvářil.
„Musíme je dostat ze zadu, kde to budou nejméně čekat. Nevědí, že o jejich útoku víme. Tsunade i rada vědí, že nejsme na Konohu už tolik vázaní a můžeme si odcházet, kdy se nám zachce.“
Ame se přestala tvářit naštvaně a Naruta si s přimhouřenýma očima prohlížela. A ani Sasuke nevěděl, že se pomocí svých myslí domlouvají.
Po chvíli ticha si jenom blondýnka povzdechla a posadila se na židli.
„Zdá se, že nemáme na výběr.“
„Vypadá to tak,“ řekl Sasuke.
„Takže mi půjdeme,“ vstal Naruto.
„Sasuke, buď připravený kdykoliv vyrazit,“ řekl ještě Naruto, než společně s Ame opustili jeho dům.
Schovali se do stínu sousedního domu a po chvíli si všimli, jak ze Sasukeho domu odlétá sokol se svitkem přivázaným na noze.
„Takže tvoje obavy byly správné,“ řekla tiše Ame.
Naruto znovu jenom mlčel a sledoval vzdalujícího se dravce s kterým odlétala i důvěra a přátelství, které Sasukemu daroval.