Zrádce 13-14

13.

„Kde se tu berou," zasyčela naštvaně Ame, když sledovala skupinku ninjů s ochranou čelenkou se znakem Konohy.
„Jak to mám asi vědět," ohradil se Naruto se Sasukem nastejno a nevěřícně sledovali podívanou, která se jim právě naskytla.
„Tady se pro dnešek utáboříme," řekl Kakashi a rychlostí blesku postavil stan a zalezl si do něj.
Ostatní se s povzdechnutím také dali do práce a po čtvrt hodině měli práci hotovou včetně nanošeného dříví na oheň až se po západu slunce ochladí.
Ve stanech byli po dvojicíh- Kiba a Akamaru(k těm dvěma by se nevšel už ani jeden Shinův brouček), Shino a Chouji, Shikamaru a Sai, Ino a Hinata a "chudinka" Sakura měla stan sama pro sebe.
Naše trojice schovávající se v křoví se začínala pomalu, ale jistě nudit.
„Jak dlouho tu musíme ještě trčet?!"
„Tak dlouho než usnou-aspoň Inuzuka s tim jeho psem. Ti dva mají nejlepší sluch a pro nás představují největší hrozbu, že nás odhalí."
„Ale to může trvat věkdy pokud budou mít první hlídku."
„Copak za to můžu?! Pro nás dva by nebylo těžké skrýt svůj pach a taky se dokážeme pohybovat potichu, že nás neuslyší ani to psisko, ale snaž se být tolerantní už kvůli Sasukemu."
„Takže je to jeho vina?"
„Hej! Uvědomte si, že sem hned vedle vás."
„Nikdo na tebe nic nesvaluje Sasuke," usmála se umělým úsměvem Ame, „Že?!"  a otočila se s výhružným pohledem na Naruta, který jenom polkl a vystrašeně pokýval hlavou na znamení souhlasu.
Sice byl taky démon s chakrou stejně velkou jako Ame, ale přece jenom byl důvod se jí bát.
.....
„Tohle bude hodně dlouhý odpoledne," zívl Uzumaki a snažil se udržet vzhůru. Odpolední sluníčko jim hřálo přímo na záda a pomalu je vedlo do říše snů.
„Nemyslím si," vyvedla blonďáčka z omylu a kývla hlavou opačným směrem než měli ostatní tábor.
„Dnešek už nemůže být lepší," zavrčel Sasuke.
„Co bys chtěl, když ses v organizaci neukázal přes rok a půl," zasmála se potichu Ame, „že přestanou po Narutovi pátrat? Prober se."
Teď už zpozorněli i ninjové z Konohy, když viděli blížící se dva členy Akatsuki organizace, Kisame spolu se Suigetsem(blbý skloňování), který mlsně pokukoval po žralokově Samehadě.
„A hele kohopak to tu máme," řekl naoko překvapeně Kisame.
Všichni se postavili do obraných pozic a vyčkávali na krok nepřítele.
„Co tu chce Akatsuki?"(Sakura)
„Jenom procházíme," řekl znuděně Suigetsu.
„A to vám mámě věřit?"
„Věřte si čemu chcete," pokrčil akorát rameny.
…
„Jejich chakra se mi vůbec nelíbí," zkonstatoval Naruto.
„Co tím myslíš?"
„Naruto má pravdu," přikývla Ame.
„O čem tady mluvíte?"
„Suigetsu i Kisame se sice tváří jako by měli na místě usnout, ale přitom se připravují na boj. Oni sem nepřišli jenom tak, ale za nějakým účelem a vypadá to, že nejsme jediní kdo si toho všiml."
„Eh?" Pro tentokrát nechápal zase Naruto.
„Koukni na mladou Hyuugu," kývla směrem k Hinatě, která měla aktivovaný svůj byakugan.
Znovu tedy ztichli, aby nepřeslechli ani slovo z právě probíhajícího rozhovoru.
„Když jenom procházíte, proč se připravujete na boj," zeptala se zostra Hinata, čímž naši schovanou trojici lehce překvapila.
„Tichá holčička se nám vybarvuje."
„Pšt!" Vztekle se po ní Naruto ohnal rukou, aby byla potichu.
„Nedělejte se sebe neviňátka, Proč jste tady," promluvil, za celou dobu poprvé, Kakashi.
„Jenom se vás zeptat, kde je Uzumaki Naruto. Už téměř dva roky o něm nejsou žádné zprávy."
„Jak to máme vědět, když odešel z vesnice?"
„Takže chlapeček se nevrátil? Zajímavé," zasmál se Kisame a postavil se do bojové pozice se svým mečem v ruce a Suigetsu následoval jeho příkladu a následně se rozeběhli směrem ke skupině zaskočeným shinobi.
„Tohle nedopadne dobře," vyhrkla Ame než by se kdokoliv nadál spolu s Narutem vyskočila z křoví s katanami v ruce proti členům Akatsuki.
Stihli to jen tak tak, protože všichni státe stáli jako zkamenělí a o vteřinu déle by byla Sakura s Kakashim bez hlavy.
Suigetsu s Kisamem od nich odskočili.
„To je mi ale náhoda, sám jinchuuriki nám přišel naproti."
„Náhodou jsem měl cestu kolem."
„Ehm-ehm," odkašlala si podrážděně Ame a Naruto se následně opravil.
„Tak náhodou JSME měli cestu kolem. Spokojená?"
„Na nejvyšší míru," zalesklo si Ame zlověstně v očích a znovu začala věnovat svou pozornost na nepřítele.
„A ty jsi?"
„Ah omluvám se, že jsem se hned nepředstavila. Mé jméno je Ame," usmála se sladce.
„A teď pokud dovolíte, jsme oba s Narutem unavení, tak když budete tak hodní a odejdete aniž bychom spolu bojovali."
„To si věříš holčičko. Už pěkně dlouho toho kluka hledáme, takže teď si ho nenecháme proklouznout mezi prsty."
„Tak to si věříš chlapečku, že dostanete Naruta," oplatila mu stejnou mincí.
Zatím co se ti dva dohadovali, připojil se k zaskočením ninjům z Konohy Sasuke.
„Jestli Naruto a Ame začnou bojovat bude lepší pokud se vzdálíte."
„Sasuke-kun," vypískla okamžitě Sakura a chudákovi Uchihovi se pověsila kolem krku.
„Sakuro, řeknu to jenom jednou a odmítám se opakovat-slez ze mě," řekl výhružným hlasem neslibujícím nic pěkného, až se Haruno lekla a opravdu se ho pustila.
„Sasuke," začal Kakashi.
„Hn?"
„To oblečení co máš ty a ti dva…jste na straně Orochimara?"
Ame jako by ho slyšela se na ně otočila počítajíc, že jí Naruto pohlídá záda:
„Já jsem říkala, že si ty blbý ohozy nemáme brát."
„Jasně, nevim kdo byl neustále podrážděnej z toho, že ho každej očumuje."
„Nehraj si semnou Uchiho nebo skončíš špatně."
„Nepovídej, už se tě bojim."
„Měl bys-moc dobře víš co dokážu."
„V historii jsi o sobě vážně dávala dost vědět."
„Mluvíš o mě jako bych byla nějaká stará babka."
„A nejsi?"
„Ty jedno mrňavý štěně-na mě si dovolovat nebud-."
„Naruto pozor," zakřičel Kiba, když se blonďáčkovým směrem rozběhli oba Akatsuki.
„Co plašíš Kibo," zeptal se znuděně Uzumaki až tím připomínal Shikamara a s rukama v kapsách sledoval blížící se ninji.
Když od něj byli asi pět metrů, Narutovi narostly dva chakrové ocasy a obmotali se kolem těch dvou.
„Sorry pánové, ale jak dáma řekla, dneska jsme unavení a bojovat se nám nechce. Proto pokud budete tak hodní, tak se s námi rozloučíte a půjdete dál svou cestou."
„Jsi vážně tak blbej nebo to jenom hraješ," chtěl vědět Suigetsu.
„Budu to brát jako ne," povzdychl si Naruto a nechal Suigetsa a Kisameho do sebe narazit tak silně, že ztratili vědomí. Potom aniž by udělal jakékoliv pečetě, udělal dva klony, kterým své nepřátele předal s tím, ať je odnesou co nejdál.
„To by bylo," pousmál se Naruto a otočil se směrem ke svým týmovým kolegům, kteří nebyli daleko od toho, že se servou. Jak se zdá jeho boj je vůbec nevyvedl z míry a pořád se hádali.
„Vy dva přestaňte. Tihle už o nás vědí, takže není žádný důvod v tom nepokračovat v cestě."
„Naruto," rozeběhla se k němu Sakura, ale po chvíli se její úsměv změnil v naštvaný výraz a s napřaženou pěstí běžela jeho směrem.
Uzumaki nehnul ani brvou jenom kousek uhnul a probíhající Sakuře nastavil nohu, takže o ní zakopla a chudinka se zblízka pozdravila s matičkou zemí.
„Na tohle vážně nejsem zvědavej Sakuro. I když taky tě hrozně rád vidim," ušklíbl se.
„Půjdeme?" Podíval se směrem už k nehádající dvojici, nýbrž k nijak-se-tvářícímu Sasukemu a smíchy-se-válející-na-zemi Ame.
„J-jasně," utřela si slzy s vstala.
Potom aniž by komukoliv věnovali svou pozornost se pomalým krokem vydali znovu na cestu.
„Počkejte," zastavil je Inin hlas a Akamarovo štěkání.
„Co je?" Zeptala se podrážděně Ame a nahodila takový výraz, kterého by se lekl i Kyuubi, kdyby to právě nebyla ona.

14.

„Co je?" Zeptala se podrážděně Ame a nahodila takový výraz, kterého by se lekl i Kyuubi, kdyby to právě nebyla ona.

„Pojďte s námi zpátky do Konohy."

Všichni tuto otázku očekávali, ale přesto je tato nabídka zaskočila. Nemohli se vrátit, ale přesto si to přáli.

„Nejde to Sakura-chan."
„Proč ne?"
„Když to vezmu za sebe, tak jsem napadl Hokage-sama a Sasuke z vesnice uprchl. Jsme nukenini a nemůžeme si to jenom tak napochodovat do Konohy."
„A co…Ame?" Podíval se zamyšleně Kakashi na jmenovanou. Něco mu na ní nehrálo, avšak nevěděl co. Jako by jí už někdy potkal. Její chakra mu byla známá a přitom jiná.
Ame ze zadu obtočila ruce Narutovi kolem krku, trochu povyskočila a vzápětí mu obmotala nohy i kolem pasu a zívla.
„Bez Naruta a Sasukeho nikam nepůjdu," řekla nekompromisně a poté už si položila hlavu na Narutovo rameno a během chvíle poklidně oddechovala.
„Démon starý tisíce let, ale usne si v blízkosti několika nepřítel. Tohle je snad jenom sen," pomyslí si pobaveně Naruto, ale nahlas nic neřekne-nesmí, protože nechce prozradit Ameinu totožnost.
„A to se s ní mám tahat já?"
„Jsi na řadě minule jsem jí nes já."
„Ty aby ses neozval," odfrkl si podrážděně  Naruto a znovu zaměřil svou pozornost na přítomné shinobi.
„Kakashi-san, kam máte namířeno?"
„Do Suny. Máme donést Kazekagemu jeden svitek."
„Cesta tam vám zabere ještě dva dny a zpátky to jsou další tři," mumlal si spíše pro sebe.
„Dobrá-za týden pošlu Ame do Konohy. Pro ni by to neměl být problém. Není shinobi žádné vesnice a nemá ani záznam v bingo knize. Bude jednat s hokage mým a Sasukeho jménem."

„Nesouhlasím," řekl Shikamaru.
„S čim zase?"
„Jak jsi před chvílí řekl, vy dva jste nukenini a naší povinností je se vás pokusit zadržet. Ne s vámi klábosit."
„Shikamaru, jsem stejně grogy asi jako Ame, vážně se mi nechce s vámi hrát hru-kdo z koho. Nemám náladu a mohlo by se stát, že by někdo z vás přišel o život, a to si na triko vážně nevezmu."
„Přestaň žertovat," zakřičela naštvaná Sakura, „A vůbec jak jí můžeš dovolit, aby se po tobě plazila jak…jak…"
„Až něco vymyslíš dej vědět."
„Zmlkni-jak k tomu přijde Hinata?!"
„Teď to nepobírám," zatvářil se zmateně a jmenovaná Hyuuga zase naprosto vyrovnaně.
„Nebyli jste snad spolu?"
„Mluvíš o skoro dva roky staré záležitosti. Navíc, co by řekl její klan, kdyby se dozvěděl, že má něco s nukeninem?! Přemýšlej Sakuro než něco vypustíš z pusy!" Zavrčel podrážděně a v tu chvíli vážně připomínal démona.
„Hinato," otočil se vzápětí na modro vlásku, ale jeho hlas už nebyl rozčílený, ale úplně klidný s nádechem radosti.
„Ano Naruto-kun?"

„Jsem rád, že jsi na mě nečekala a někoho jsi našla," mrkl na ní a otočil se na Sasukeho ignorujíc překvapené pohledy všech.
„Půjdeme?"
„Jo-beztak máme zpoždění."
„Pravda," přikývl.
„Hej! Já jsem nedomluvila!" Ozvala se znovu Sakura.
Uzumaki se na ní podíval podrážděným pohledem a začal foukat ostrý vítr, přičemž odhalil Narutovo levé oko skryté pod dlouhým pramenem vlasů.
Všichni zalapali po dechu, když viděli rudě žhnoucí oko devítiocasého démona.
„Ale já domluvil s tebou," zavrčel a v tu chvíli se mu objevilo všech devět modrých chakrových ocasů a všechny poslal jednou vlnou chakry do bezvědomí.
„Škoda, že si tenhle rozhovor nebudete pamatovat,"řekl tiše, když jim jeho chakra umístila na čela menší pečetě, které okamžitě zmizely.
„Co si budou pamatovat místo toho?"
„Utábořili se a šli spát. Na hlídku posadíme Sakuru, ať nemá na nikoho co svádět, že usnul."
Aniž by udělal jakoukoliv pečeť objevilo se vedle něj deset klonů, kteří se jali do upravování scény před sebou. Všechny dostaly do jejich stanů a spacáků, rozdělaly oheň a vedle něj nanosily hromádku dřeva a Sakuru opřeli o strom kousek od ohniště. S dekou pro ní se nijak neobtěžoval. Tu holku nesnášeli i bacili.
Když bylo vše hotovo skutečný Naruto nechal své klony zmizet a spolu se Sasukem zmizeli v závanu větru.

„Tak jak to včera dopadlo," vpadla se zíváním k Narutovi a Sasukemu do pokoje další ráno Ame.
Blonďáček je minulou noc přenesl do nedaleké vesnice a zamluvil pro ně dva pokoje.
„Usnou si tam nemusela, ale…"
„Já se prostě nudila," založila ruce na prsou a dělala uraženou.
„Z našeho rozhovoru si nic nepamatují. Vzpomínky jsem jim zapečetil."
„Dobrá, ale co budeme dělat dál?"
„Kakashi a jeho skupina mají namířeno do Suny a za pět dní budou zpátky v Konoze. Dva dny na to tam příjdeš ty a zkontroluješ situaci. Chvíli tam pobudeš a potom budeš s Tsunade jednat naším jménem."
„Ale-"
„Já o tom nehodlám diskutovat Ame. Už se tak rozhodlo a je jenom tvůj problém, že jsi to zaspala. Tak jako tak by to byl můj a Sasukeho názor proti tvému."

„Ale-," chtěla Ame dál něco namítat, ale zarazil jí Narutův výhružný pohled. V tu chvíli se ho opravdu lekla a rozhodla se být potichu a splnit jeho rozkaz.
„Já tě jenom nechci nechávat o samotě," mumlala si pro sebe Ame, ale Naruto to beztak slyšel a tázavě se na ní podíval.
„Chtěla jsem říct vám," opravila se vědíc kam míří svou nevyřčenou otázkou a lehce se začervenala.
Uzumaki si jenom povzdechl, vstal a přešel ke své partnerce se kterou sdílel duši, chakru a jak se zdálo ona měla v plánu s ním sdílet i jejich nekonečný život.
Ame nechtěla snášet jeho pohled proto sklopila hlavu očekávajíc jeho reakci. Naruto však nic neříkal, proto se začínala bát nejhoršího, když v tom ucítila jemný tlak pod bradou, který jí donutil vzhlédnout.
Za několik okamžiků se její zrak setkal s tím Narutovým ve kterém byl na první pohled vidět úsměv.
„Dobře víš, že se mi nic nestane," usmál se lehce a opřel své čelo o její, pohled stále upírajíc do jejich očí.
„A když budu muset ochráním i naše skoro posledního Uchihu."
„Hej! Já jsem tady taky."
„Neboj se, to se pořád moc dobře ví," zakřenila se na Sasukeho Ame a potom opustila jejich pokoj a zamířila do svého, aby se mohla osprchovat a aby ti dva mohli udělat to samé.