11.
Naruto s Ame stáli proti neznámému.
„Co si zač," chtěl vědět.
„To tě nemusí zajímat. Každopádně dostal jsem rozkaz, abych vás přivedl."
„Rozkaz?" Podívali se na sebe.
„A od koho?"
„To tě...."
„Ať tě ani nenapadne říct, že nás to nemusí zajímat! Prostě řekni, kdo tě poslal!...I když mám malý podezření," zamumlala si pro sebe, že to slyšela jenom osoba vedle ní.
Jejich "překážka" ale mlčela a zdálo se, že to chce i nádále takhle zachovat.
„Tak jinak," řekla Ame.
„Já se zeptám a ty mi na to jenom kývneš nebo zavrtíš hlavou´."
Chcíli se rozmýšlel, ale nakonec souhlasil.
„Ptej se."
„Poslal tě Orochimaru?"
„Ano."
„To to dalo vážně tolik práce?" Zamumlala.
„Máte možnost jít se mnou dobrovolně nebo vás k tomu budu muset donutit."
„Ty jo! Sotva!" Pomysleli si, ale nahlas nic neřekli.
Ame se otočila na Naruta.
„Co myslíš? Půjdeme s ním?"
„Proč proboha? Vždyť je to poskok toho hada rozmáznutýho vo sklo."
„Takhle nás dovede k Sasukemu."
„Spíš do Oroxichtovy skrýše a bude Sasukeho vydírat."
„Tím líp, aspoň se tam s ním potkáme. Dřív nebo později jsme se stejně chtěli k Orochimarovi dostat-ale potom co bysme se dostali do Konohy bysme museli čekat na Tsunadin rozkaz."
Chvíli zvažoval všechna pro a proti...
„Proč ne, pár dní nás nezabije a aspoň mu přivodíme pořádnej infakrt."
„Tak se mi líbíš," usmála se na něj.
„Tak jak jste se rozhodli?"
„Půjdeme s tebou."
Ninja přikývl a vyvolal dva klony, které se objevili za Narutem a Ame a v mžiku je omráčily dobře mířenou ránou do krku.
Vzali si je na záda a všichni tři zamířili směrem k Orochimarovi a Sasukemu.
„Ale Sasuke-kun, přece se mnou nechceš bojovat."
„Jak jsi přišel na to, že nechci."
„Možná právě proto, že by se něco mohlo stát tvým přátelům."
„Nevím o kom to mluvíš."
„Ale víš a příjde mi zvláštní, že si někdo z Akatsuki u sebe drží Jinchuurikiho, přítelkyni a ostatní z jeho organizace o tom nemají ani tušení. Kdyby se to dozvěděli, udělali by na tebe hon větší než na Uzumakiho.....Ale to je stejně teď jedno, protože půjdeš se mnou."
„Říká kdo?"
„Říkám já, protože jinak je zabiju," usmál se svým "zvráceným způsobem", když se za ním objevil ninja s dvěma klony a ty měly přes ramena Ame s Narutem v bezvědomí.
„Ale....," nevěřil Uchiha svým očím.
„Došli ti slova Sasuke-kun?....Jak to dopadlo?"
„Šli dobrovolně můj pane," poklonil se mu ninja.
„Aspoň někdo tu má rozum. Tak Sasuke, půjdeš taky dobrovolně nebo mám jednoho z nich nejdřív zabít?"
Sasuke se chvíli divil, že by jeden obyčejný shinobi ať s Orochimarovou prokletou pečetí dokázal porazit dvě devítiocasé lišky, ale jakmile zaslechl, že šli dobrovolně ulevilo se mu.
„Takže si přece jenom chtěli udělat zastávku u toho hada. Proč ne, aspoň bude dřív z krku."
„Půjdu teda s vámi."
„Změknukl si Sasuke-kun....,"
„Mysli si co chceš," pokrčil rameny a znovu nasadil masku-všechno je mi u pr.. á-la Uchiha.
Běželi celý den a k večeru se zastavili před skalami, které, když Orochimaru pár pečetěmi odstranil, odhalily veliké udolí.
To už se ale začali Naruto s Ame probouzet a vrtět.
„Můžeš mě laskavě pustit," odsekla Ame a uštědřila klonu pěknou herdu do hlavy a zmizel v obláčku kouře.
„Není tvoje přítelkyně v mov bojové náladě?"
„Nevim kde si vzal, že je to moje přítelkyně."
„Předtim jsi nic nenamítal."
„Předtim to nebylo nutný rozebírat."
„Mimochodem, znám Uzumakiho, ale její jméno ne."
„Ona stojí přímo za tebou a slyší tě," ozval se Orochimarovi za zády hlas který sliboval pomstu- div nenadskočil, ale na poslední chvíli se udržel.
Otočil se na ní.
„A její jméno tedy je...?"
Podezřívavě přimhouřila oči a po chvíli řekla:
„Ame."
„Milé setkání."
„Taky si říkám," ozvalo se jim za zády, kde stál už plně probuzený Naruto.
„Ale ale Naruto-kun."
„Ušetři mě toho a rovnou vyklop co po nás chceš...."
„Mám jít rovnou k věci? Dobrá."
„Od vás dvou nechci nic-jste tu jenom kvůli Sasukemu."
„Ale-nepovídej," řekla naoko udiveně.
„Takže si tu můžeme dělat co chcem?"
„Více méně ano."
Naruto s Ame si vyměnily pobavené pohledy, protože ten had jim právě dal propustku kamkoliv chtěli, akorát si museli dávat pozor.
„A jéje," řekl si Sasuke pro sebe.
„To si užiješ Orochiamru."
„Teď když o tom přemejšlim," řekla Ame.
„Co vůbec chceš po Sasukem?"
„Nějaká zvědavá," ušklíbnul se.
„Řeknu ti jedno," přešel k ní a kousek od jejího ucha zašeptal:
„Sasukeho tělo bude brzo moje."
„Mám chuť ho tady na místě zaškrtit, ale to by mi ani jeden z nich neodpustil-že bych si tu srandu užila sama."
„Nepovídej," ušklíbla se.
„A na to si přišel jak?"
„Parazite! Horší jak tasemnice."
„Povídám," vrátil jí "úsměv" a vydal se směrem do svého úkrytu.
„Musíme za ním," postěžoval si Nauto.
„Odtut se nedostanem pokud na sebe moc upozorníme. Musíme tu hodl nějakou dobu pobýt," pokrčila rameny.
„Akorát tobě to nezávidim Sasuke."
„Kdyby jo, pokládal bych tě za ještě divnější než si," pokrčil rameny a vydal se za Orochimarem.
„Aspoň bude silnější," zamumlala a spolus Narutem Sasukeho doběhli.
12.
Orochimarovým sídlem se roznesl obrovský výbuch.
„VY DVA!" Zakřičel naštvaně brýlatý ninja jménem Kabuto a přitom ukazovaz na původce toho výbuchu - Naruta a Ame.
„Co je, byla to nehoda!"
„Znovu jedna a ta samá?"
„Není náš problém, že to pořád nefunguje."
„Je jasný, že když k sobě dáte vodík a oheň, že to bouchne!"
„No právě," zazubila se Ame a dál chudáčka Kabuta ignorovala.
Znovu se pustila do práce, Naruto jí zaujatě pozoroval a Kabuto rudnoucí vzteky za sebou prásknul dveřmi a šel žalovat svému pánovi, který se věnoval usilovnému výcviku mladého Uchihy.
„Orochimaru-sama!"
„Co se děje Kabuto?"
„Ti-ti dva," řekl naštvaně a vypadal, že není daleko od výbuchu vzteku.
„Co se stalo tentokrát?"
„Stále to samé!"
„Zajímalo by mě o co se ta holka snaží," zamyslel se nahlas, ale po chvíli o sobě dal Sasuke vědět hozeným kunaiem, tak mu nezbylo nic jiného než se dál věnovat Uchihově tréninku a Kabuto znovu zůstal nepochopen (chudáček XD).
....
„O co se to vlastně pořád snažíš Ame?"
„To je právě to-potřebuju ty dva parch...ehm ehm....potřebuju najít způsob jak to dát k sobě dohromady tak, aby to bouchlo tehdy až budu potřebovat."
„Neříkala si, že ten...vodík? je sám o sobě dost reaktivní?"
„To ano a jakmile se dostane do kontaktu s ohněm stane se to, co před chvílí."
„Tak proč ho nedáš do nějaké malé nádobky a až budeš chtít, aby to bouchlo, dej tam zařízení, které vytvoří malou jiskru."
Ame se celá rozzářila a objala Naruta kolem krku.
„Řeknu ti, ty jsi geniální."
„Věř, že jsi první člověk co mi to řekl."
„Všechno je jednou poprvé."
Potom jí nechal Naruto dál pracovat a sám si našel rozptýlení v podobě meditace.
Snažil se zjistit kolik chakry vlastně má, ale ani po hodinách snažení se mu to ani jednou nepodařilo.
Hádal, že buď je té chakry obrovské množství nebo jí je neomezeně.
Mohl se Ame kdykoliv zeptat, ale v tuhle chvíli jí nechtěl rušit a její názor si chtěl nechat až jako poslední možnost. Chtěl na to přijít sám.
„Jak dlouho, že už tu vlastně tvrdnem?"
„Rok a půl?"
„Lidi zabte mě," rozvalila se Ame na Narutově posteli. Všichni měli samostatné pokoje, ale momentálně se všichni sešli v tom blonďáčkově.
„Jedinej člověk je tady Sasuke, takže moc na výběr nemáš," ušklíbl se Uzumaki.
„Vtipný, fakt děsně vtipný."
„Taky si říkám."
„Jak vůbec pokračuje tvůj trénink Sasuke?"
„Jsme skoro u konce, protože Orochimaru bude brzo potřebovat nové tělo."
„Nejvyšší čas, abysme vzali roha."
„To asi ano."
„Asi?"
„Určitě!"
„Kam ale potom půjdeme," chtěl vědět Uchiha.
„Nemám tušení. Ještě se uvidí. Momentálně jsme pořád "hosté" toho hada," udělala Ame kyselý obličej.
„Kdy to podnikneme?"
„Jak často trénuješ?"
„Jednou za dva dny, ale i tak je vidět, že to Orochimara zmáhá."
„Dobrá, uděláme to v noci v den tréninku, protože to bude Orochimaru nejzesláblejší."
„Co to máš v ruce," zašeptal zvědavě Naruto, když všichni tři stáli před Orochimarovým úkrytem.
„Pamatuješ na dobu, kdy jsme tu byli teprve krátce?"
„Jo snažila ses vytvořit...něco!"
„Ty aby sis něco pamatoval viď," utahovala si z něj.
„Hej!"
„Buďte už sticha-oba dva! Musíme co nejdřív vypadnout."
„Neboj se, trochu je zpomalíme, když necháme zavalit vchod."
„Eh?"
„Tohle reaguje na mojí chakru, za pár hodin to nechám aktivovat a bum! Je to podobné výbušnému lítku, ale mnohem mnohem silnější."
„Piromane!"
„Díky," usmála se potutleně na černovláska a onen osudný předmět položila na strop u vchodu do skrýše.
„Rok a půl, skejsli jsme tam rok a půl a čim? Nicneděláním!"
„No to prrr! Ty jsi možná nic nedělal, ale bylo to nutné kvůli Sasukeho výcviku. Nevim jak ty, ale já bych ho nejspíš někdy omylem zabila."
„Eh?"
„Uvědom si jakou máš sílu. Ještě jsi s žádným člověkem pořádně nebojoval nebo jinak netrénovat. Když bojuješ, tak se převážně bojuje na život a na smrt, ale když trénuješ stačí neopatrná rána a svého protivníka zabiješ."
„A no jo pořád," protořil očima oblonďáček a dál to neřešil.
„A kam teda jdeme teď?" Chtěl vědět Sasuke.
„Momentálně se půjdeme nekam najíst a potom se uvidí."
„Co Konoha?"
Oba démoni v lidské podobě se na něj udiveně podívali.
„Lidi zavolejte někdo pohotovost. Velkej pan Uchiha se zbláznil."
„Proč?"
„Nemůžeme se tam ukázat do té doby než jaksi nebudeme hledanými ninji a to se stane až....budem polykat hlínu."
„Ale Ame by tam mohla."
„Oh no jasně. Vůbec nebude nápadný, že vypadám jak Naruto, když používá tu svojí zvrhlou techniku."
„Není zvrhlá. Víš kolikrát mi pomohla?"
„Proti dospělem chlapům."
„To je úplně fuk."
„Není!"
„Je!"
„Není!"
„Je!"
Hádali by se snad ještě do noci pokavaď by je Sasuke nezarazil s tím, že se někdo blíží.
Schovali se v křoví a vyčkávali, kdo jim šel "naproti".
„Ale vždyť to jsou....," ozvalo se udiveně od Naruta