1. kapitolka....
Chodbou kde právě nikdo nešel, procházel blonďatý kluk, inu kluk nevim jestli je to správné přirovnání, ale budiž. Byl povolán ke Kagemu své vesnice, ale nad tím vůbec neuvažoval. Myšlenky se mu jak už tradičně toulaly úplně někde jinde-a jak jinak než u jeho nejoblíbenějšího jídla.
„Dneska jsem ještě nejedl, tak až odtuť vypadnu, zajdu si hezky na rámen," a přitom pomyšlení se samolibě usmál.
Procházel chodbou ve které nebylo nic kromě oken a zase oken. Už byl téměř před Tsunadinou kanceláří a chystal se zaklepat(čtěte: vtrhnou tam a zařvat co zase chce), ale zarazil se, protože slyšel rozhovor, který Tsunade vedla. Špatně slyšel a tak se opatrně přiblížil blíž ke dveřím a našpicoval uši.
„Tsunade jinak to nejde!" Řekl mužský hlas a Naruto si hned uvědomil kdo to je. Tak doterný a úlysný hlas by poznal kdekoliv.
„Danzo," řekl si pro sebe, ale z jeho úst nevyšla ani hláska, protože věděl, že by ho ten starej paprika okamžitě uslyšel. Avšak témeř okamžitě přerušil tok svých myšlenek, protože Tsunade se chystala odpovědět.
„To neudělám! Jak si můžeš vůbec myslet, že bysme ho vydali do rukou těch..těch..," nemohla najít správnou přesně sedící nadávku.
„Už jsem jednal s jejich šéfem. Je ochotný po celou dobu na vesnici neútočit. Když jim ho vydáme dobrovolně, naší vesnici nechají bez povšimnutí."
„A ty jim veříš?! Pane bože, vždyť je to organizace těch nejhorších zločinců z nejhorších. Jim prostě nemůžeš věřit!"
„Opravdu? Vždyť jsou i ochotni nás při případném útoku chránit. Budou s námi spolupracovat zato, že jako jediní jsme ochotní spolupracovat a bez boje jim vydáme svého jinchuuriki."
Naruto se venku zarazil.
„Akatsuki! Danzo jedná s Akatsuki a předmětem vyjednávání jsem já?! Doufám, že se bábi nenechá přesvědčit. I když já sám musím uznat, že aby byla vesnice pod ochranou Akatsuki to stojí za promyšlení." Celou dobu nad tímhle uvažoval a začal pěnit vzteky už jenom nad faktem, že Tsunade nevyrazila Danzoua:-) z kanceláře jenom co se o tom zmínil.
„Tsunade, vezmi si to takhle. Oni by si pro něj dřív nebo později stejně přišli a víš dobře, že nemáme sílu se jim ubránit. Když jim Kyuubiho dáme dobrovolně ještě nás budou chránit."
„Ale...o tomhle nemůžu rozhodnout. Tohle je Natutův život."
„Ty jsi Hokage téhle vesnice. Držiš životy všech zdejších obyvatel a shinobi ve svých rukou. Když příjdou na řadu boje-ty rozhoduješ o tom jestli všechny ninji posíláš na smrt nebo jestli máš šanci ten boj vyhrát."
V kanceláři nastalo dlouhé ticho.
Naruto venku už přemýšlel že vtrhne do kanceláře a toho dědka, co odmítá natáhnout bačkory, na místě uškrtí.
„Notak bábi, nenech se přesvedčit! Prosím!" Škemral v duchu. Najednou zaslechl ze vnitř kanceláře nějaký pohyb. Podle klapotu podpatků uznal, že Tsunade vstala a jak je jejím zvykem, když nad něčím závažným uvažuje, přešla k oknu a zamyšleně se dívá na Konohu.
Další minutu bylo v kanceláři větší ticho než v hrobě.(pokud to teda jde).
„Eh....dobrá. Nemám na vybranou. V sázce jsou životy všech z vesnice."
„TO SNAD....NENÍ....PRAVDA....," poyslel zděšeně Naruto.
„Mám zavolat nějaké ANBU, aby Uzumakiho přivedli, Pátá?"-Poprve od rozhovoru jí řekl pátá.
„Není potřeba. Poslala jsem pro něj, protože jsem mu chtěla dát misi, takže za chvíli příjde."
„Dobrá, tedy. Půjdu poslat zprávu veliteli Akatsuki, že souhlasíme s vydáním Jinchuurikiho."
Naruto začal na chodbě panikařit.
„Kam teď? Jestli mě ten dědek uvidí je se mnou amen!"
„To už je i teď. Vidíš, Tsunade tě zradila. Tvá milovaná Hokage."Ozval se mu v hlavě hlas Kyuubiho.
„Co chceš?!
„To samé co ty chceš právě v tuto chvíli. POMSTU! Sladkou a po krvi vonící pomstu, kterou vykonáme nad celou vesnicí."
„Ale vždyť já jsem přísahal, že jí budu chránit, že svou vesnici nikdy nezradím!"
„Pravda, ty vesnici nezradíš, protože ONA ZRADILA TEBE!"
„Máš pravdu, ale teď odtud musíme vypadnout, jinak se z pomsty stane jenom hloupý sen."
Naruto začal urychleně hledat nějaký únikový východ. Rozhlížel se kolem sebe a když nic rozumnějšího nenašel, prostě vyskočil oknem a doskočil na střechu sousedního domku.
„Fajn, a teď rychle než mě ten paprika zahlídne."
Rychle se schoval do koruny stromu a sledoval okno jímž vyskočil. Hned co se schoval vyšel z kanceláře Danzo a samolibě se usmíval.
„Dědek jeden, zabiju ho a hned teď!"
„Počkje hlupáku! Teď by tě porazil a ani by se přitom nezapotil."
„Tse, jak to můžeš vědět dokud jsem to nezkusil!"
„Protože cítím hladinu jeho chakry a citím tvojí. Veř mi, teď na něj nemáš."
„A kdy na něj podle tebe budu mít?!"
„Až se naučíš ovládat všechnu mou chakru."
„Si děláš srandu ne? Až doteď jsem zvládnul jenom tři ocasy."
„Od čeho si myslíš, že je trénink? Jo a mimochodem, klidně by jsi zvládnul víc, ale jako bys nevěděl, že jsem se po celou dobu snažil dostat ven. Takže jakmile byla ta síla trochu větší a ty ses kvůli vzteku přestal ovládat přišlel jsem na scénu já!"
„Pf! Podrazáku!"
„Hele! Tobě by se taky nelíbilo bejt někde 16 let zavřenej, tak si nestěžuj!"
„Fajn, ale co teď?!
„Nikdo z ANBU ani ostatních tě nehledá, běž domů zbal si saky paky a odejdi z vesnice dřív než se po tobě začne Tsunade schánět."
„Máš pravdu, tak jdeme! Vidím támhle letět ptáka se spěšnou zprávou. Určitě je to ta pro Akatsuki."
„Jop! Tak makej ať nemáme zbytečný problémy."
Naruto skákal ze střechy na střechu směrem ke svému bytu, který až do dneška považoval za domov. Jako obyčejně měl ve svém bytě nepořádek, ale vůbec se nad tím neohlížel. Vzal si svůj batoh a do něho nacpal oblečení co se tam jenom vešlo. Potom pár instantních ramenů a všechny jeho úspory. Nějaké shurikeny, kunaie a svitky.
„Fajn, jsem připravený! Vyrážíme Kyuubi!"
Hm! Konečně, tahle vesnice mě už začínala štvát!"
Vyskočil oknem a ani se nenamáhal zaknout dveře. Vždyď co by mu tam ukradli. A kdyby se přece jenom něco našlo, tak jeho to už zajímat nebude.
„Ah, málem bych zapoměl," pomyslel si. Rychle si sundal čelenku a kunaiem přes ní a znak Konohy udělal jeden dlouhý škrábanec. Kunai opět schoval a čelenku si zastrčil do kapsy. Než odejde z vesnice nikdo to přece nemusí vidět.
Avšak nečekal, že tenhle jeho čin přece jenom někdo viděl. Na stromě byl schovaný Konohamaru.
„Nii-chan, cos to udělal?" A vydal se za ním k bráně. Po cestě potkal Hinatu.
„Hinato nee-chan, počkej prosím!" zavolal na ní.
„Co potřebuješ Konohamaru-kun?"
„Potřebuju, aby jsi šla se mnou k bráně! Rychle prosím! Týká se to Naruta!"
„Naruta-kun?" zeptala se nechápavě.
„Neptej se a prostě pojď!" Vzal jí za ruku a už jí za sebou táhl, rychlostí jakou u něj nikdo ještě neviděl, k bráně.
To už tam Naruto byl. Stráž u brány měli Izumo a Kotetsu. Hned jakmile Naruta zahlédli, pozdravili a zeptali se kam má namířeno.
Aby ti dva nic nepozanli, nasadil otrávený výraz a řekl:
„Bábi Tsunade mi dala misi."
„Jdeš na ní sám?"
„Jo, takže to bude pěkná nuda!"
„Dobře, tak se měj a brzy se vrať."
„Dobře, budu se pokoušet mít se dobře," a k tomu si pomyslel: „ale do vesnice se vrátím až budu mít sílu celou jí zničit! Už chápu jak se cítil Sasuke, když se chtěl pomstít svému bratrvi! Tu nenávist co k němu cítíl. Nikdy nepochopíš to, co druhý cítí dokud to sám neprožiješ."
Zamával těm dvoum a vydal se na cestu.
„Izumo-san, Kotetsu-san," volal Konohamaru a za sebou vláčel, trochu uřícenou, Hinatu.
„Nebyl tady Naruto nii-chan?"
„Jo, před chvílí tudy prošel. Děje se něco?" Zajímal se Kotetsu.
„Jenom si něco zapoměl, pojď Hinato, musíme ho dohnat."
Když byl Naruto asi kilometr od Konohy, vyndal z kapsy svou čelenku a nasadil si jí na čelo, kde ji do teď nosil každý den, co vystoupil z akademie. Chtěl se rozejít dál, ale zaslechl něčí hlas jak ho volá.
„Naruto nii-chan! Počkej!"
Otočil se a viděl jak k němu běží Konohamaru a za sebou táhne Hinatu.
„Co chceš Konohamaru?!"
„Nedělej to, nesmíš odejít. Přece nás tady nenecháš!"
„Co se děje Konohamaru-kun. Kam nesmí Naruto odejít? Vždyť jde jenom na misi, ne?" Nechápala vůbec Hinata.
„Nee-cham tak se podívej na jeho čelenku!"
Hinata se na ní podívala a to, co viděla jí odrovalo tak, že skoro omdlela.
„Co to má znamenat, Naruto-kun?"
„Odcházím z vesnice!" řekl prostě.
„A proč?"
„Protože nemám sílu jí zničit-TEĎ!" Jakmile to řekl podíval se na ně pohledem plným nenávisti,pomsty a lačnosti po krvi vesničanů.
Konohamara a Hinatu zamrazilo.
„Co? Proč bys něco takového dělal? To nechceš být Hokage?" zeptal se ho Konohamaru.
„Stejně bych ani nedostal šanci se jím stát. Pokud chcete vědět podrobnosti běžte za Tsunade."
Na chvíli bylo ticho. Ze strany Naruta, protože nad něčím přemýšlel a u strany Konohamara a Hinaty, protože byli celí vyjevení a nevěděli co říct.
„Nicméně si nemůžu dovolit, aby jste mě vy dva teď pronásledovali nebo se mě snažili přesvedčovat, abych tu zůstal. Abych řekl pravdu, pár lidí z vesnice mi bude opravdu chybět, ale nezabrání mi to v tom, abych je někdy později při našem střetu zabil."
Při slově zabil, sebou oba dva(Hin a Konohamaru) trhli. Jak to mohl jenom vyslovit. Naruto, ten vysmátý a vždycky optimistický klučina, aby zabil své přátele? Ten Naruto co na ně teď kouká pohledem plným zabíjení? To nemohla být pravda, určitě se jim to jenom zdá.
„Takže, pro teď se vám zato, co udělám, omlouvám." A kde se vzali, tu se vzali,(pozn.autora: bože to je kýčovitý!) dva Narutovi klony. Zezadu ty dva omráčily a než stihli spadnout na zem, chytli je.
Pravý Naruto jim přikázal: „Odneste je k nim domů. Potom ty,ukázal na jeden klon, zmizíš a ty, ukázal na druhý, se budeš za mě ve vesnici vydávat. Zůstaneš tam tak dlouho dokud tě neodvolám, protože potřebuji dostatečný náskok." S těmi slovy se otočil a šel dál směr-Kamkoliv jen ne zpátky do té proklaté vesnice.
Mezitím u Akatsuki:
„Peine! Peine!" vtrhla do jeho kanceláře Konan celá udýchaná jak to mívá ve zvyku Shizune, když běží vyřídit Tsunade nějakou důležitou zprávu.
V Peinově kanceláři teď už byli "nasardynkování" všichni členové Akatsuki:
Pein, Konan, Zetsu, Tobi, Kisame, Deidara, Sasuke a Itachi Uchiha.
„Co je Konan, chováš se jako kdyby hořelo," řekl Pein.
„Přišla zpráva z Listové," a dotyčný list papítů mu podala.
Když začal číct vypadal jak jinak než naštavě(ostatně jako vždycky), ale čím déle četl, tím víc vypadal jako Tobi, když dostane lízátko.
„Notak Peine, co se tam píše?" Chtěli vědět všichni. I Itachi se Sasukem, ale ti dva měli jako klasicky masku s tváří-všechno je mi(však vy víte kde ).
„Konoha nám vydá Kyuubi no Jinchuuriki bez boje. Zato s nimi máme ale dohodu."
„A jakou," ptala se pohoršeně Konan, protože jí Pein vůbec nic neřekl.
„Když na ně budou útočit ostatní vesnice nebo kdokoliv jiný-půjdeme jim pomoct. Prostě a jednoduše řečeno jsou pod naší ochranou."
„EEEH?!" Byla reakce všech. Dokonce i našich znuděných Uchihů.
„Konan pošli jim zpět zprávů, že si pro něj za 2 dny příjdeme."
„Dobře," a odběhla vykonat zadaný úkol.
„Tak šéfe, kdo pro toho kluka půjde? Už se nemůžu dočkat, až ho zapečetíme k ostatním a bude od něj konečeně pokoj," řekl samolibě Deidara.
„Naruto," pomyslel si Sasuke, protže věděl, že jeho nejlepší přítel půjde za pár dní na jistou smrt, ale nikdy by to nahlas neřekl.
„Ehm, to asi nepůjde šéfe," ozval se nervozně Zetsu.
„A to jako proč?" chtěl vědět.
„Víte jak jste mě poslal vpátrat jak je to s tím posledním Jinchuuriki?"
„Jo, pamatuju."
„Tak v tom je menší háček?"
„A jakej?"
„No....budeme ho muset...."
2024 ©