Po delší době pokračování povídky navzdory dimenzím...
Komenty povinně :-)
Aiko hnala Hroma, aby běžel co nejrychleji. Po pár hodinách se ocitla v lese nevšímajíc si, že jí sleduje několik jezdců na koních.
Mezi dvěma mohutnými duby se najednou zdvihla síť a zabránila jí v možnosti jet dál. Když se otočila teprve v tom okamžiku zaznamenala tři jezdce za sebou.
„Kdo jste a co chcete?“
„Nepoznáváš mě Aiko? Já nechci nic jiného než odvetu,“ řekla prostřední postava a sundala si kápi.
„Eclipsi,“ vydechla překvapeně.
„Čekala jsi někoho jiného?“ Ušklíbl se jmenovaný.
„Proč odvetu?“
„Potom co jsi mě porazila, mě zbytek mých lidí zavrhl a vyhostil. Prý ‚Co jsem to za vůdce, když se nechám porazit skoro dítětem a navíc dívkou‘!“
„Ale-“
„Víš Aiko, když jim přinesu tvou hlavu, vezmou mě zpět.“
„A co tihle dva?“
„Ti odešli se mnou. Jako jediní mi zůstali loajální.“
„Ale proč se za mnou zbytečně honíš? Vždyť ten boj, který po mě chceš, nemá cenu, ať už bych prohrála já nebo ty. Budeme jenom zbytečně zranění.“
„To mě nezajímá,“ zamračil se černovlasý a sesedl z koně.
„Připrav si zbraň. Můžeš teď nebo až zaútočím, bude mi jedno, že jsi neozbrojená.“
Aiko měla chuť začít hodně nahlas nadávat.
„Mimochodem pěkný obleček. Konečně vím, co má princova ochránkyně pod svým nikdy nechybějícím pláštěm.“
„Jestli sis nevšiml, tak teď ho nejspíš nemám,“ odvětila a s hlubokým povzdechnutím sesedla z koně a tasila svou katanu.
Eclipsův doprovod také opustil sedla svých koní a každý z nich vzal kromě svého i koně jednoho z bojujících.
„Eclipsi, tohle je naprostá hloupost!“
„Je vidět, že jsi ještě nezažila tu potupnou chuť porážky a zesměšnění. Ale neboj se, brzo jí okusíš.“ Řekl a rozběhl se s napřaženým mečem.
„Eclipsi to stačí! Nech toho!“ Nechtěla s ním bojovat, protože věděla, jak to skončí. I kdyby před ní stál vlastní bratr, neváhala by, kdyby na ní zaútočil. Její reakce už byly automatické, i když se to snažila sebevíc ovlivnit, ale žádné domlouvání nemělo cenu, protože Eclipse se už na ní rozeběhl, v očích zvláštní lesk.
Všechno jako kdyby se zpomalilo a kdokoliv by se teď podíval podrobně, mohl by si všimnout, jak výraz v jejích očích získal chladný nádech.
Stačil jí jediný krok stranou a jediné máchnutí mečem a Eclipse ležel na zemi a kolem něho se začala tvořit kaluž jeho vlastní krve.
„Ty pitomče! Já tě přece varovala! Vy dva pusťte ty koně a pojďte mi pomoct!“
Oba přihlížející udělali přesně to, co jim řekla a přiběhli k ní.
„Otočte ho a něčím mu podepřete hlavu,“ rychle přešla k Hromovi a začala něco hledat v sedlových brašnách. Za okamžik vyndala několik obvazů, měch s vodou a několik mastiček. Za tu dobu co byla s Christopherem se naučila mít u sebe neustále nějaké hojivé masti, protože byl nešikovnější než dítě a každou chvíli se mu něco stalo.
Vrátila se k černovlasému muži v bezvědomí, věci si položila vedle sebe a dýkou rozřízla Eclipsovu košili.
„Tak sakra dělej něco! Hrozně krvácí.“
„Taky jsem se mohla na vás vykašlat a nechat ho tady. To on mě chtěl zabít tak mi dej pokoj.“
„Nic nechápeš,“ řekl druhý muž.
„Co nechápu?“
„Věděl, že proti tobě nemá skoro žádnou šanci. Spíš se chtěl nechat zabít.“
„Proč,“ nechápala Aiko, ale nepřestávala Eclipse ošetřovat. Pomalu vymývala ránu a nanášela hojivou mast.
„Poté, co ho ostatní vyhostili…dokonale ztratil veškerou hrdost.“
„Chlapi,“ zakroutila hlavou.
„Jak se vlastně jmenujete?“
„Shon a tohle je můj bratr Shun.“
„Jste dvojčata?“
Oba přikývli a pobaveně sledovali dívku, která se mezi nimi snažila najít nějaký rozdíl.
„Pomozte mi ho zvednout do sedu, ať mu ten hrudník můžu zavázat.“
„Co teď,“ zeptal se Shon, když znovu Eclipse položili.
„Musíme ho dostat někam do úkrytu, protože to vypadá, že se každou chvíli rozprší a my ho musíme udržet v teple.“
„Kousek odtud je malá jeskyně, kde jsme posledních pár týdnů byli. Můžeme jít tam a jsou tam i nějaké zásoby.“
„Jak je to daleko?“
„Táhle za těmi stromy,“ ukázal Shun asi 500 metrů za ně, kde bylo husté soustromí.
„Dobře. Vezměte ho a já vezmu vaše koně.“
„Co ten tvůj?“
„Půjde za mnou sám,“ pokrčila rameny.
Ačkoliv byl Eclipse oproti Aiko mohutný, oproti dvojčatům však byl drobný, takže se dívka nemohla divit, když jeden z nich vzal černovláska do náruče a pomalu ho nesl směrem k jeskyni.
Aiko se Shonem tedy vzali koně a šli za nimi.
…
„Nevím, jak dlouho budu moci zůstat. Musím se vrátit na hrad.“
„A co, že jsi jela, jako kdyby tě pronásledoval sám ďábel?“
„Potřebovala jsem si pročistit hlavu.“
„Že jsi skoro uštvala koně?“
„Pche.“
„Nech jí být Shone. Eclipse potřebuje klid. Za jak dlouho myslíš, že se probere,“ podíval se na Aiko.
„To nevím,“ pokrčila rameny.
„Moc krve neztratil a ty masti by měly ránu znecitlivět, ale mohl se při pádu praštit do hlavy nebo cokoliv dalšího. Teď už je to jenom na něm,“ povzdechla si.
„Kde přišel k té jizvě přes oko?“
„U nás se vůdcovství předává z nejsilnějšího muže na toho, který ho porazí v boji. Může se ale stát, že s novým vůdcem nesouhlasí většina našich lidí a ten je pak sesazen.“
„Což se stalo Eclipsovi.“
„Přesně tak. Ale zpátky k tvé předešlé otázce. Eclipsův předchůdce byl jeho starší bratr. Ti dva se celý život nenáviděli, takže se dalo předpokládat, že jeden z nich v boji o pomyslnou korunu padne. Tahle ozdůbka je poslední rána, kterou kdy Eclipsův bratr zasadil.“
„Kolik mu bylo?“
„Eclipsovi? Patnáct.“
„A teď je mu…?“
„O deset víc.“
„Vypadá starší.“
„Starosti ještě nikdy nikoho neomladili, děvče.“
„Starosti?“
„My jsme uprchlíci z Nidrisu. Před dvaceti lety tato země s Nidrisem válčila a stále jsou zde veliké rozepře. Válka přišla našim rodičům nesmyslná a spousta z nás se narodila až v této zemi, ale nikdy jsme nezískali právo zde žít, jako právoplatný lid.“
„Proč?“
„Na to se zeptej krále. Ale díky tomu, že si nikde nemůžeme postavit vesnici, nemáme jak pěstovat obilí nebo pást dobytek. Proto můžeme jediné a to okrádat kolemjdoucí. Ať už obchodníky nebo obyčejné lidi či šlechtice.“
„Říkal jsi, že pocházíte z Nidrisu?“
„Ano.“
„Král chce Christophera za dva dny zasnoubit s Nidriskou princeznou.“
„Tak to si toho svého prince pořádně hlídej. Nidriská princezna je tak o deset let starší jak ten tvůj princ, ale díky všem těm kraječkám na to nevypadá a taky se říká, že je pěkně vypočítavá. Nidris byl vždy bojechtivý národ, takže nemůžete očekávat mír, když se ti dva vezmou.“
„Myslíš, že za tím něco je?“
„Jak jsem říkal, lidé Nirisu žijí jenom pro boj. Válka nebyla už dvacet let, takže za vším něco hledej.“
„Mám návrh.“
„Jaký?“
„Kdybych dokázala vyjednat-samozřejmě pokud by se prokázalo, že ta ochechule se vážně o něco pokusí-možná bych s králem dokázala vyjednat, aby vás nechal svobodně v této zemi žít.“
„Jak?“
„To už nech na mě.“
„Co za to?“
„Sám jsi říkal, že lid Nidrisu žije jenom pro boj. Pokud vypukne válka, vy budete na naší straně. Vaši muži, kteří ještě válku pamatují a byli v ní, vědí, jak nepřátelé bojují a to se nám může hodit.“
„Nepřijmou nás. Eclipse…“
„To taky nech na mě,“ usmála se tajemně a začala podrobněji zkoumat Eclipsovu jizvu.
„Proč jsi se na tu jizvu ptala?“
„Něco totiž zkusím,“ řekla a vytáhla další z mastí, které měla u sebe a nanesla jí tenkou vrstvu na černovláskovu tvář.
„Co to má být?“
„Jestli to bude fungovat, uvidíš.“
2024 ©