Part 8 KBH

.....



Vyběhli z vesnice a zamířili do lesa. Tsumi věděla přesně co hledá, to místo jí popsal Orochimaru, protože se tam dá dobře a hlavně nerušeně trénovat. Už dávno by tam byla, ale kvůli Narutovi musela spomalit.
„Jak dlouho ještě poběžíme," zeptal se zadýchaně.
„Už moc dlouho ne. Kdybys uměl ovládat chakru, tak bychom to mohli vzít přes stromy a už dávno bychom tam byli."
„Za to já ale nemůžu."
„Copak ti něco vyčítám?"
„Ne, ale znělo to tak."
„Tak už to neřeš, je to támhle za těmi stromy."
.....
„Páni," ujelo Narutovi, když se dostali na oválnou louku, která byla přímo jako stvořená pro trénink a byla obehnaná velkými stromy všude okolo.
„Líbí?"
Na odpověď jí přišlo jenom přikývnutí a jak u Naruta čekala, přišla hned na to nějaká otázka.
„Jak jsi věděla, že to tu je, když jsi tu první den."
„Otec mi o tomhle místě řekl."
„On pochází z Konohy?"
„Kdysi tu žil." Odpověděla neurčitě, protože mu nemohla říct, že její otec je nukenin.
„Tak," přerušila ticho, které mezi nimi nastalo a rušil ho jenom příjemný letní vánek.
„S čím začneme?"
Naruto jenom pokrčil rameny.
„Nevím, ty jsi tu už někdy trénovala ne já."
„No tak u tebe bych začala přesně s tím, s čím jsem začínala já."
„A to je?"
„Hod shurikenů na terč."
„Shurikenů?"
„Nejdřív začneš s jedním. Víš jak to vypadá, doufám?"
„Za co mě máš?!"
„Jenom se ptám, tak se hned nečerti."
„A co budeš dělat ty?"
„Asi tsamé co ty a potom nejspíš budu trénovat nějaké techniky, co mě táta naučil."
„A kde máš ty shurikeny?"
„To bys tak rád věděl, co?" Usmála se.
Pod tím kimonem to šlo sotva poznat, ale na noze měla připevněné pouzdro na kunaie a shurikeny.
Aniž by to Naruto nějak postřehl, najednou měla v ruce kunai a mířila k jednomu ze stromů, kde následně vyryla terč.
„Budeš se snažit trefit do středu. Nepůjde to hned, tak se nevztekej, když se ti to nepodaří."
„Mluvíš z vlastní zkušenosti?"
„Když mi to nešlo, dost jsem nadávala," pousmála se nad událostmi, které se jí zdály tak dávno a přesto to bylo před rokem.
Z pouzdra podala Narutovi několik shurikenů, ať začně trénovat.
Sama si stáhla vlasy do culíku a do jedné ruky si připravila čtyři shurikeny a do druhé čtyři kunaie.
Ani jeden z nich si nevšiml, že je pozorují dva zvědané páry onyxově černých očí.
„Bráško, proč ty dva sledujeme," zašeptal Sasuke.
„Vždyť je tam ten kluk se kterým nám dospělí zakázali si hrát."
„Tiše Sasuke," umlčel ho Itachi a dál ty dva nespouštěl z očí.
Viděl, jak Tsumi udělala Narutovi terč a sama se teď chystá na osm dalších.
„To si vážně myslí, že zasáhne střed u osmi terčů na jednou?!"
....
„Jdeme na to!" Řekla si v duchu a naráz hodila shurikeny i kunaie.
Naruto i Uchihové jí sledovali a nevěřili svým očím, když se každý z těch předmětů zabodl přímo do středu terčů.
„Jak jsi to dokázala?"
„Tvrdým tréninkem," pokrčila Tsumi rameny.
„A co ty, že netrénuješ?"
„Vůbec mi to nejde. Jednou už jsem sice zasáhl strom, ale bylo to hodně daleko od terče."
„Ukaž mi to."
Naruto se tedy posatvil naproti stromu, kde byl terč a snažil se shurikenem mířit přímo na terč.
„To nebylo zlý na to, že trénuješ ani ne půl hodiny. Ale zkusi si k tomu stoupnout bokem," poradila mu.
„Eh?"
„Tohle bude na dlouho. Jestli jsem byla stejná, tak to chudák Kabuto."
Stoupla si za Naruta a pravou rukou ho uchopila za ruku, ve které měl shuriken.
„Bude se ti mnohem líp házet-tedy aspoň ze začátku-když budeš bokem ke svému terči, nevim proč, ale líp se tak míří.
Napřáhla se a hodila.
„Vidíš a je to ve středu."
„Páni."
„A dám ti ještě jednu radu-i když jsem doufala, že na to přídeš sám-tak si vem ty shurikeny třeba tři. Je pak větší pravděpodobnost, že se trefíš přesně tam, kam míříš."
.....
„Už půjdeme domů? Co je na tom, že tady trénují."
„Sasuke, ta holka se divná, musim jí sledovat a ještě ke všemu mi vrtá hlavou, proč je zrovna s tím klukem," mluvil si už spíše pro sebe a nezaznamenal, že přestal šeptat.
Naruto ho sice nezaslechl, ale Tsumi ano. Proto se divil, když uslyšel její-poměrně naštvaný-hlas.
„Vylezte vy dva a přestaňtě se tam schovávat jak nějací zloději."
„Že by mě vážně zaslechla? Ale jak je to možné, stojíme proti větru."
Vyšli tedy z poza stromu, za kterým se schovávali.
„Co tady chcete?"
„Sledujeme vás."
„Proč?"
„Abychom věděli co máte v plánu."
„V plánu? To si nemůžeme ani zatrénovat?"
„On možná ano," pokynul na Naruta, který je dál ignoroval a věnoval se svému tréninku, přesně tak jak mu Tsumi řekla.
„Ale ty nebudeš úplný začátečník."
„Jak jsi na to přišel?"
„Těch osm strefených terčů to jenom dokazuje."
„Jenom proto, že jsem se trefila do stromů ze mě dělá někoho podezřelého? Nenech se vysmát.
.....
Ale jak už sis stihl všimnout, nic v plánu krom tréninku nemáme, takže by ses mohl i se svým bratříčkem zpakovat a jít si po svých."
„Co jsi zač?"
„Tsumi."
„Uchiha Itachi."
„Já vím kdo jsi," přimhouřila oči.
„A tohle je pokud se nepletu tvůj mladší bratr Sasuke."
„Ne, nepleteš se. A kdo je támhle ten kluk?"
„Uzumaki Naruto. jméno mé," otočil se na ně Naruto.
„Mimochodem, už jsem se trefil jak všemi třemi tak i tím jedním."
„Fajn-tady máš kunai a vyryj do támhle těch stromů další dva terče."
Naruto přikývl.
„Nepůjdete snad do akademie? Proč se to učíte?"
„Já se nic neučím, ale učím to Naruta."
„Proč?"
„Nemusím ti vůbec odpvídat."
„Máš pravdu," přiznal nakonec Itachi.
„Sasuke-odcházíme."
„Ehm a Itachi?"
„Co?"
„Můžu mít prosbu?"
„Podle toho jakou."
„Nikou neříkej, že jsi nás tady viděl. Jde mi jenom o to, aby se Naruto uměl sám bránit."
„Dobrá."
.......
Když se zdálo, že jsou ti dva pryč, otočila se Tsumi na Naruta.
„Snaž se udělat to samé co před tím, ale do všech tří terčů. Já si musím ještě něco zařídit, ale za chvíli jsem zpátky.
„Co když se tu někdo objeví?"
„Neobjeví, protože nikdo o tomhle místě neví."
„Ale i tak."
„Strašpytle," povzdychla si Tsumi a začala skládat pečetě.
„Kychiyose no Jutsu!"
Kolem Tsumi se zvedl oblak kouře a když se rozplynul nevěřil Naruto vlastním očím.
Kolem jeho kamarádky se obtáčel had dvakrát ak velký jako ona.
„Bukimi, dohlédneš tady na Naruta než se vrátím, rozumíš?"
„Jissstě."
„Naruto, Bukimi na tebe bude dávat pozor než budu pryč. Nic se ti nestane, ale bude tady pro všechny případy."
„Díky."
„Není za co," pousmála se.
„Bukimi," otočila se k hadovi a šeptel mu sdělila další rozkaz, aby ho Naruto neslyšel.
„Když e tu objeví kdokolik, kdo by chtěl Narutovi něco udělat, tak ho nezabíjej-chci se potom dozvědět co je zač."
„A až s ním skončíte hime-sama můžu si ho nechat."
„Pro mě za mě," pokrčila rameny.
„Takže Naruto, já jsem za cvhíli zpátky," zavolala ještě na něj a potom zmizela v korunách stromů.