......
Tsumi už trénovala pod Kabutovým dohledem několik dní a byla schopná se trefit do středu pěti terčů zároveň. Když jí vysvětlil co všechno obnáší používání chakry apod., snažil se jí naučit i pár jednoduchých technik-Techniku přemístění a Techniku klonování. K jeho překvapení se jí to vždycky povedlo buď na poprvé nebo na podruhé.
„Kabuto-kun?" Zeptala se najednou, když seděla v knihovně a pokoušela se přepsat sálo dlouhý(aspoň pro ni) text o...už ani nevnímala o čem.
„Ano?"
„Kdy se má vrátit Orochimaru?"
„Orochimaru-sama si potřeboval něco zařídit," odpověděl nejasně na její dotaz.
„Ty mi něco tajíš," zamhouřila podezíravě oči.
„Jak to ta holka dělá?" Divil se v duchu, že ho tak rychle prokoukla.
„Proč bych to dělal?"
„Nehraj se, že nic nevíš. Ještě, když tu Orochimaru byl, tak jste se na něčem domlouvali a potom na několik dní odešel."
„Orochimaru-sama si prostě potřeboval něco rychle vyřídit."
„Nejspíš to z tebe nedostanu, co?"
„Máte naprostou pravdu," pousmál se.
„Fajn," jenom pokrčila lhostejně rameny a pokračovala v přepisování.
„Konečně mám hotovo," řekla a protáhla se.
„Že vám to ale trvalo," popíchl jí.
„Jestli nechceš shurikenem do zadku tak toho necháš."
„Promiňte," zatvářil se naoko vážně, ale v duchu si stále myslel svoje.
Po několika dnech se Orochimaru vrátil a Tsumi započal tvrdý trénink.
Chtěl jí za ten necelý rok co tu s ním ještě bude, naučit co nejvíc, aby se dokázala "tam venku" bránit.
Vždycky byl a stále je přesvědčený, že v Konoze jí toho moc nenaučí.
Když zvládala pokročilejší jutsu, tak jí nechal-pro její ochranu- podepsat smlouvu na přivolání hadů.
„Chtěl jsi se mnou mluvit," nakoukla šesti letá dívka do pracovny jednoho z legendárních sanninů z Konohy.
Přesně tak, Tsumi už bylo šest let a Orochimaru si jí zavolal právě z toho důvodu, aby jí řekl, že na nějakou dobu bude jejím novým domovem Konoha.
Tsumi se za ten rok stala silnou, že dokázala i nějakou dobu bojovat jako rovna s rovným i s Kabutem. Bohužel vždycky na ní použil nějakou podpásovku, protože byla ve značné nevýhodě díky její výšce. Dokázala chladně uvažovat a na svůj věk byla až moc rozumově vyspělá.
„Ano, jinak bych si tě k sobě nevolal."
„Tak co jsi tedy potřeboval," řekla, když se posadila do jednoho z křesel na proti Orochimarovi.
„Víš, to co ti řeknu se ti asi moc líbit nebude."
„Proč? někdo snad umřel?"
„Ne, ale chci tě poslat na ninja akademii."
Chvíli bylo ticho mezitím co Tsumi "zpracovávala" onu informaci co jí právě její otec oznámil.
Chtěla se vztekat a začít na něj ječet něcov tom smyslu, že nikam nechce apod., ale věděla, že chováním rozmazleného spratka nic nezmůže a navíc se jí z takového chování dělalo na nic.
Zhluboka se na nadechla a položila jednoduchou otázku:
„Proč?"
Orochimaru ač byl překvapen jjejí klidnou reakcí, tak na sobě nedal nic znát.
„Musíš se naučit pohybovat se mezi lidmi."
„Copak jich kolem mě není dost?"
„To jsou všechno moji ninjové, ale já mluvim o soužití s obyčejnými lidmi."
„Kdy odcházím?"
„Zítra."
„Proč tak brzy?"
„V Konoze se koná slavnost a náš příchod mezi tou spoustou lidí nikdo nezaznamená."
„Náš?"
„Musím tě tam přece doprovodit."
„Ale je to příliš riskantní."
„Není."
„Tati," oslovila ho. Moc dobře věděla, že tohle pojmenování jeho osoby s ním vždycky nějak "pohne" a potom by jí dovolil snad cokoliv."
„Jsi nukenin, nemůžeš se v Konoze jenom tak ukázat. Hokage očekává můj příchod, ale ne tvůj."
„Nechce se mi nechávat tě tam jít samotnou."
„Budu v pohodě. Přece jenom umění zdrhat to je moje," zasmála se.
„Jak jinak samozřejmě," a i Orochimarovi se lehce pozvedly koutky úst v pobaveném úsměvu.
„Dobrá do Konohy půjdeš sama, ale doprovodím tě aspoň dvě míle od hlavní brány vesnice."
„Když jinak nedáš."
Pokaždé, když se na něčem domlouvali, tak se stoprocentně neschodli na návrhu toho druhého a tak jim nikdy nezbylo nic jiného než navrhnout nějaký kompromis.
„Avšak mám jednu prosbu."
„Jakou?"
„Nechci aby mě Kabuto-kun hlídal. Připadala bych si jak pod lupou. Slibuju že nic závažného neprovedu, ale pokud tam mám žít, tak bez tohohle omezení. Neříkám, že bych se sním někdy neviděla ráda, ale jenom pokud bysme se domluvili nebo na sebe náhodou narazili."
„....."
„Tak?"
„Dobrá-ale pokud bys provedla cokoliv závažného, uvědom si, že se to dozvím, protože v Konoze se šíří drby gigantickou rychlostí."
„Beru na vědomí," přikývla a potom se odebrala do svého pokoje, aby si zabalila své věci.
„Můžeme jít?"
Jako odpověď mu přišlo jenom stohé přikývnutí a tak se rozešel směrem ke Konoze.
Tsumi se ještě na posledy podívala na místo, které jí bylo rok domovem a kde se toho tolik naučila. Někdo by si mohl dovolit tvrdit, že se jí v očích zaleskly slzy, ale potvrdit by to nemohl, protože žádná si nerazila cestu přes její tvář.
Poté doběhla Orochimara a vydala se vstříc "novému" životu.
2024 ©