.....
Cesta vlakem všem ubíhala rychle. Akorát se setmělo, když vlak začal zpomalovat až nakonec zastavil a začali se z něho hrnout studenti, kteří se vraceli po svátcích domů.
Všimla si Draca obklopeného jeho zmijozelskými přáteli jak nastupují do jednoho z čekajících kočárů, které táhli, pro většinu lidí neviditelní, testrálové.
Nastoupila jako poslední a tím měla kočár sama pro sebe.
Ve velké síni si sedla ke kraji stolu jak už u ní bývalo zvykem a přestala se zajímat o okolí.
Tak to mělo aspoň působit na ostatní.
Malfoy se na ní skoumavě zadíval a přesně věděl, že její nepozornost je jenom hraná, že ve skutečnosti napíná svůj sluch, aby nepřeslechla nic důležitého.
Neuninkla ani zkoumavým pohledům ředitele a profesora lektvarů.
Nestačili se divit jak dokázala nasadit masku lhostejnosti a člověka, který se drží s davem a nedokáže za sebe učinit žádné rozhodnutí. Moc dobře si pamatovali jak impozatně působila na safírovém trůnu.
Brumbál vstal a na všechny se přívětivě usmál.
„Vítám vás všechny poté co jste si odpočinuli doma u teplých krbů. Jak jste byli upozorněni bude se zde v Bradavicích za pár dní konat ples na počest 1000 roku od založení této školy.
Vyučování do té doby odpadá, abyste si mohli dostatečně užít nadcházející několika denní slavnosti, které se budou konat v Prasinkách."
Mezi studenty se ozvalo nadšené šeptání.
„Avšak mám pro vás ještě několik nových zpráv. Brzy bude podepsána smlouva mezi kouzelníky a alchymisty. Před několika tisíci lety mezi těmito dvěma společenstvími vypukl konflikt, který způsobil, že se Alchymisté stáhli do ústraní. Nyní se však opět objeví mezi námi a pravděpodobně to bude znamenat mnoho změn. Proto vám všem přeji pevné nervy a trpělivost.
Nyní vám už všem přeji dobrou chuť." Po tom co se posadil se na stolech objevilo spoutu druhů jídla a v síni zavládl poměrně hlasitý hovor o tom, jaké měli všichni prázdniny nebo o tom co se právě dozvěděli.
Ke konci večeře se před Susan objevil její fénix což způsobilo, že veškerý hovor v síni ustal a všechny pohledy se upřeli na její osobu.
„Darku," pohladila fénixe po hlavičce a převzala si od něj dopis co jí přinesl.
Vzhledem k tomu, že hned zmizel nečekal na odpověď.
Obálka stejně jako pergamen měli sněhově bílou barvu, což ukazovalo na to jaké byli kvality a ceny.
Drahá Susan,
s Brianem a Popletalem jsme se dohodli, že mírová smlouva bude podepsána na pozemcích Bradavic jako na neutrálním území.
Brian a stejně tak i já jsme požadovali tvou přítomnost jako budoucí vůdkyni alchymistů.
V přiloženém pergamenu je vzkaz pro Brumbála, aby mě do té doby vše připraveno.
Dále bych ti rád sdělil, že příjmám tvou nabídku k účasti na Bradavickém plesu.
Nemohu se dočkat až mi věnuješ svůj první tanec.
Líbám tě, S.
Na tváři se jí usídlil potěšený úsměv a s druhým pergamenem přela k učitelskému stolu a následně ho předala Brumbálovi.
„Valid," řekla jedním slovem, který působil v tiché síni jako rána bičem. Potom se posadila a znovu s jemným úsměvem četla dopis co jí Sebastian poslal.
Brumbál si vzkaz přečetl a následně poslal všechny studenty na své koleje.
„Slečno Parkerová, mohu-li poprosit dostavte se do ředitelny," řekl jí ještě než stačila odejít.
Všichni se na ní tázavě podívali, ale ona aniž by se otočila jenom přikývla a pokračovala dál.
„Dále," ozvalo se tlumeně.
„Mohu se zeptat co jste po mě chtěl pane řediteli?" pozvedla obočí.
Rozhlédla se kolem sebe a všimla si přítomného Snapa, Luciuse Malfoye a samotného Lorda Voldemorta.
Při pohledu na něj se musela ušklíbnout.
„Co ta změna visáže?"
„Problém," zasyčel a vražedně se na ní podíval.
Susan si ho zkoumavě prohlížela-vypadal líp-ostatně všechno vypadalo líp než ten hadí ksicht co měl.
Ostatně místo plešky měl tmavě hnědé skoro až černé vlasy, ale červené oči nezmizely.
„Abych pravdu řekla, tak vám to sekne," řekla bez známky posměchu a znovu se podívala na Brumbála.
„Nuže..."
„Týká se to vzkazu, který jste mi při večeři předala."
„Co je v něm?"
„Nevíte?"
„Poštu, která není adresována mě, nečtu."
„Jistě že," usmál se a Susan bojoval s tím protočit otráveně oči.
„Dostal jsem zprávu podepsanou Popletalem, vašim strýcem a jistým Sebastianem Validem. Všichni se shodli na tom, že smlouva bude podepsána v Bradavicích jakožto na neutrálním území, protože na pozemcích nemá ministerstvo žádné pravomoce. Avšak pan Valid trval na tom, abyste byla při podepisování přítomna jakožto příštímu vůdci."
„Něco podobného mi už bylo sděleno a nevidím v tom problém. Záleží ovšem jestli mě uvolníte z vyučování."
„Zajisté," přikývl Brumbál.
„Bude se však podepisovat ještě jedna smlouva," řekla Susan.
„A to?"
„Bude podepsána vámi, Brianem, mnou, Validem a Voldemortem."
„O čem bude pojednávat?"
„Vzhledem k tomu, že zaujmeme zpět své postavení v kouzelnickém světě se nás bude týkat i ta vaše přihlouplá válka."
Voldemort po ní hodil nevraživý pohled, ale mlčel.
„Smlouva se bude týkat toho, že ani jedna strana na vé straně nemůže mít alchymisty, protože to by byla až přílišná výhoda.
Pokud však bude do boje zatažen kdokoliv z nás bude na nás na jakou stranu se právě přidáme. Aby bylo vám oběma jasno, alchymisté se přidají na tu stranu, která jim v dané chvíli přinese víc užitku.
Nechte si to prosím púrojít v hlavách a teď mě omluvte. Zítra je vyučování a já bych nerada zapsala a přišla pozdě na lektvary tudíž hned Nebelvír obrala o pěknou řádku bodů. Příjemnou noc," sklonila nepatrně hlavu a odešla z ředitelny.
Na snídani přišla mezi prvními a odcházela skoro jako poslední. První dvě hodiny měli lektvary a moc se jí tam nechtělo. Ne proto, že by neměla tenhle předmět ráda, ale všechno co se ostatní učili už uměla a skrátka jí to nebavilo.
Aby se s Dracem přes prázdniny nenudili, doučila ho trochu lektvary, poradila mu pár fíglů na rychlejší přípravu a pomohla mu odstranit chyby, které nevědomky při výrobě dělal.
Jako už pravidelně stáli všichni její spolužáci z koleje před učebnou, ale nešla si s nimi popovídat. Stoupla si bokem a vytáhla jednu ze svých knížek o černé magii, které pořídila na Příčné.
Ovšem použila jedno šikovné kouzlo a všichni si mysleli, že čte knihu a vzácných kouzelných tvorech.
„Co oči nevidí, to srdce nebolí, že?" Ozval se jí za zády povědomý hlas a nepatrně nadskočila jak se lekla.
„Potřebuješ něco?" Řekla naoko otráveně, když se otočila na Draca.
Nikdo se nesměl dozvědět, že ti dva jsou přátelé-alespoň zatím.
„Jenom by mě Parkerová zajímalo, proč čteš knihu o okouzelných tvorech, když s námi na péči o kouzelné tvory nechodíš."
„Nejsež až nějak moc zvědavej," povytáhla tázavě obočí.
„Možná," protáhl svou odpověď.
Potom se k ní naklonil a potichu, aby je nikdo nesylše jí řekl:
„Že si s tou černou magií nedáš pokoj. Abys nedopadla jako on."
„Neměj péči," ušklíbla se.
„Jsem alchymista a my máme černou magii v krvy. Nemůže nás ovládnout, protože my jsme ta temnota odkud ta magie pochází."
„Eh?"
„Myslíš si, že tady byla černá magie vždycky? Kdyby jsi neusínal o Dějinách zaznamenal bys, že alchymisté co si zahrávali s vyvoláváním démonů a zlých duchů s nimi kdysi uzavřeli dohodu."
„Jakou?"
„Přesně nevim, ale by to něco na způsob, že když oni jim dají sílu bude jejich osud zpečetěn a jejich duše budou temnější než samotných démonů a po smrti nikdo z nich nedojde 'věčného klidu' a po smrti se jeho duše odebere do podsvětí.
Ti pošetilci souhlasili, ale nikdo už jim neřekl, že tahle úmluva bude platit na všechny jejich potomky stejně jako na ně samotné.
Právě proto se se mnou nemůže stát to samé jako s NÍM. Má duše je černejší než nejčernější magie." Dokončila svou řeč a ignorovala, že je všichni přítomní pozorovali.
Oba dva mohli jásat nad svými hereckými výkony, protože si za celý rozhovor zachovali kyselé obličeje a na všechny to působilo dojmem, že si vyhrožují.
Než stačil někdo něco říct, otevřely se dveře od učebny lektvarů a všichni za sebou jako na porážku si začali sedat na svá obvyklá místa.
Všichni Nebelvíři do zadu a Zmijozelové do předu.
Susan jako jediná seděla v předu se Zmijozelskými a ignorovala pohoršené pohledy Nebelvírů.
Po chvíli už jí to však začalo štvát a mezitím co si Snape na poslední chvíli třídil jejich testy a právě odevzdané úkoly, otočila se do zadní části třídy a s hrůzou nahánějícím hlasem řekla:
„Ještě chvíli na mě tahle zírejte a brzo nebudte mít čím."
Všem přeněhl mráz po zádech včetně Zmijozelů a to jim její výhružka vůbec nepatřila.
Snape už jí chtěl napomenout a sebrat její koleji body, ale když viděl, že se všichni tváří jako kdyby před nimi byl sám Satan, jenom se ušklíbl a nekomentoval to.
„Dnes," začal hodinu, „ se budete pokoušet připravit Mnoholičný lektvar. Může mi někdo říct jaké má účinky....Pane Logbottome?"
Chudák Nevill skoro pod jeho pohledem skolaboval a tak se radši rozhodl mlčet a se zavrtěním hlavy naznačil, že neví.
„Pane Malfoyi?"
Draco se zatvářil zamyšleně jak má zformulovat odpověď.
Díky Susan tenhle lektvar zvádal připravit a potom co si s ním o prázninách trochu pohráli, dokázali zvýšit dobu jeho účinku až na čtyři hodiny. A díky Susanině obsáhlé knihovně dokázali výrobu zkrátit na tři dny místo třiceti.
Oba se skvěle bavili, když si všimli zděšených pohledů dospělých, když potkali Susan mluvící o sobě v mužském rodě a Draca zase naopak.
„Mnoholičný lektvar dokáže člověku dát na hodinu podobu někoho úplně jiného poté co se do něj přidá vlas dotyčného, v koho se chceme přeměnit. Nesmí se však používat s chlupy zvířat."
„10 bodů úro Zmijozel," řekl Snape a pokračoval dál ve výkladu a nevšiml si, jak Draco nenápadně mrkl směrem k Susan, která se jenom pousmála.
„Nepočítám s tím, že by se dnes někomu z vás povedlo připravit slušný polotovat. Jak totiž možná víte příprava tohoto lektvaru trvá měsíc. Po tuto dobu se totiž musí nechat v klidu odstát a při tomto procesu se změní jeho barva a hustota.
Pokud by se vám však nějakým zázrakem dnes tento lektvar povedl-bude tmavě zelenou barvu a bude řidký jako voda.
Postup najdete v učebnici na straně 284. Začněte!"
S tím se usadil za katedru a začal opravovat jejich úkoly.
2024 ©