Alchymista 10

......



„Takže, můžeš začít," pobídnul jí Draco, když se několik zvídavých osob rozsadilo kolem Susan, která se posadila do černého koženého křesla a nohy jak už u ní bylo zvykem přehodila přes opěradlo.
„Co ty pohoršený pohledy," dobírala si všechny přítomný.
„Vy chcete něco vědět a já musím mít pohodlí, abych měla sdílnou náladu. Navíc, jak často se někomu z Nebelvíru poštěstí dostat se do Zmijozelské společenky," ušklíbla se a odmlčela se nepřestávajíc hypnotizovat Draca sedícího naproti ní.
„Tak na co čekáš," nevydržela to ticho Pansy.
„Zdá se, že Zmijozelský princ zapomíná na pravidla pohostinosti," řekla s kamenným výrazem a nechala si změnit podobu na svou skutečnou.
„Velice se omlouvám slečno Flamelová," komicky se uklonil a po chvíli už před ní stála sklenice s jedním z nejlepších skřítčích vín.
„Takže možná by si mohla začít tim, proč ti Draco řekl Flamelová."
„Fajn-ale to co vám tady řeknu neopustí stěny téhle místnosti. Jestli se doslechnu byť o jediné informaci, že koluje po škole skončí to pro vás...hodně špatně."
„Jako by na nás tyhle výhružky platily," nechal se slyšet Zabiny.
„Možná proto Blaisi, že se nenechá zastrašit ani Temným pánem, takže pro ni partička studentů nepředstavuje závažný problém."
„Mluvíš ty nebo já," hodila po Malfoyovi výhružný pohled.
„No jo pořád."
„Takže...Moje jméno zní Susan Helen Flamel, ale používám Parkerová. Co se týče mého rodokmenu, tak v mé rodině byl kouzelník pouze můj otec."
„Takže tvoje matka byla mudla?" Ozvalo se od někoho zhnuseně.
„Ne," ušklíbla se, „moje matka stejně jako zbytek mé rodiny jsou alchymisté," uvedla vše na pravou míru a v místnosti zavládlo hrobové ticho.
„Zatim si nemůžu dovolit vám říkat cokoliv dalšího, ale jestli počkáte několik dní než bude podepsána smlouva, zodpovím vaše otázky." S tím se zvedla a beze slova odešla k sobě na kolej.

„Sklapni ty jeden peroxide!"
„A proč bych měl ty zjizvená hlavo?!"
Ozývaly se dva pobouřené hlasy celou Vstupní síní.
„Co se tu zase děje," zeptala se znuděně Susan, která by se ráda dostala na snídani, ale přes dav zvídavých studentů to bylo jaksi nemožné.
„Ti dva se zase hádají o pitomostech," řekla jí Pansy.
„A jéje," zakroutila nevěřícně hlavou a začala se prodírat k těm dvěma.
„Můžete toho laskavě nechat? Je tu kvůli vám menší zácpa."
„Tak ať neustále neuráží mojí rodinu!"
„To říká ten pravej Pottere."
„A kdo si začal?"
„TO ON!" Ozvalo se dvojhlasně.
„Jasně," zavrčela Susan a na oba hodila vzteklý pohled.
„Mohli byste to teda rozpustit? Mám poněkud hlad a vy dva to vážně blokujete!"
„Až...."
„Až co?" Povytáhla tázavě obočí, až tím připoměla Snapea.
„Nic."
„Taky si říkám, takže teď když oba dovolíte...," počkala než jí ustoupí z cesty a poté se vydala ke kolejnímu stolu na snídani.

„Cos byla po řánu tak jedovatá?"
„Zítra se má podepsat ta smlouva a laskave si uvedom jak budou na sebe vsichni ragovat. Nehlede na to, ze kolem místa, kde bude smlouva podepsána buse jakýsi štít, který odhalí jakoukoliv přeměnu vzhledu, takže budu muset ukázat svou pravou podobu."
„Myslíš, že to bude problém?"
„Když vypadám jako moje matka? Né-vážně to nikomu ze smrtijedů nepříjde divný a už vůbec ne Voldemortovi," řekla ironicky a Dracovo škubnutí při vyslovení jména Pána zla ignorovala.
„Co máme teď?"
„Přeměňování."
„A...?"
„Máš ho taky, je spojený se Zmijozelem."
„Díky ti," pousmála se a jednoduchým přivolávacím kouzelem si nechala "doručit" brašnu s učebnicemi na dnešní den.

„Dále," ozvalo se nevrlé vyzvání profesora lektvarů.
„Promiňte profesore, ale Susan Parkerová se má hlásit v ředitelně-má návštěvu."
„Jistě," řekl vědíc o co se jedná.
„Slečno Parkerová, sblate si své věci a odevzdejte mi vzorek vašeho lektvaru. Oznámkuji alespoň to, co jste stihla připravit."
„Ale profesore, já už mám lektvar hotový, takže s klasifikací nebude problém," usmála se přeslazeným úsměvem a než by někdo řekl Troll měla sblaené věci a vycházela ze třídy.
„Strýčku," řekla zvesela a v ten samý okamžik už jí měl jmenovaný kolem krku v pevném obětí.
„Susan," řekl tiše a přitom se usmíval.
„Sebastian dorazí kdy?"
„Jak je mi známo, dorazí až na podepisování stejně jako Temný pán. Víš co to znamená?"
„Vím," přikývla.
„Budeš mu to muset říct."
„Pokud mu to samotnému nedojde, tak mu nic říkat nebudu. Já nemám zapotřebí se doprošovat."
„Susan..."
„Už nechci slyšet na tohle téma ani slovo," řekla pevným autoritativním hlasem a v obličeji kamenný výraz.
„Jak si přeješ. Teď se běž převléknout. Nemůžeš zastupovat stranu alchymistů, když máš na sobě kouzelnický hábit."
„Samozřejmě," přikývla a odešla z ředitelny.
...
„Bože vypadám jak ze středověku," stěžovala si.
„Už jsi hotová," nakoukla do dívčí ložnice Pansy.
„Ale jo," řekla alchymista rezignovaným hlasem a vyšla z ložnice do společenské místnosti, kde čekala většina Zmijozelských.
Všichni byli zvědaví jak bude Susan vypadat.
„Pitomý podpatky," mumlala si pod nos. Měla na sobě tmavě modré šaty s diamantovým náhrdelníkem a bílé vlasy si vyčesala do složitého drdolu přičemž nechala nejdelší vlasy nechala volné, akorát je trochu nalvnila.
„Sekne ti to Flamelová."
„Ještě slovo Malfoyi a půjdeš si zaplavat s velkou olihní," zasyčela vztekle.
„Hej já to myslel vážně."
„Jo jasně-vždyť jsem jak baba ze středověku."
„To není pravda," namítla Pansy.
„Eh?"
„Tyhle šaty se stále občas používají v čistokrevných rodinách na zvláštní příležotosti. Mohou to však nosit pouze příslušnice roku, který je starý minimálně 400 let."
„Když jinak nedáš," pokrčila rameny Susan a po zjištění kolik je hodin se vydala do Vstupní síně, kde se měla setkat se Brianem a následně se vydat do Zapovězeného lesa na místo určené k spečetění smlouvy.